Chiang Mai je jedním z nejpříjemnějších thajských měst, nikoliv náhodou se mu přezdívá Růže severu. Vzhledem k etnické pestrosti se o něm hovořívá také jako o „městu dvanácti jazyků“. Svého návštěvníka obejme do vřelé náruče příjemné atmosféry, představí mu osobitou kulturu, promluví na něj vlastním dialektem a předvede mu některý z podmanivých svátků.
V nabitém kalendáři thajských festivalů zaujímá Chiang Mai čestné místo. Jestliže celostátní svátek Loi Krathong si nenechám ujít v impozantních kulisách Sukhothaje, za slony se vypravím do Surinu a na svátek raket do severovýchodního Thajska, tak Chiang Mai mne nadchne v čase Songkranu, thajského Nového roku, kdy dubnové ulice skrápějí hektolitry vody a kdy si koledujete o pořádnou sprchu, sotva vystrčíte nos ze svého hotelu. Chiang Mai je pro toto odvázané vodní šílenství jako stvořené. Pravidelný historický střed města obklopuje vodní příkop, který se právě v čase Songkranu proměňuje v bazén pod širým nebem, kam se vrhá rozdováděná místní mládež a kde si doplňuje zásobníky svých vodních stříkaček, jež obrací na každého, kdo se jenom mihne v dosahu.
S frenetickým Songkranem kontrastuje jiný z festivalů, odehrávající se na začátku roku. Svátek květin je přehlídkou důstojné krásy, ladných průvodů v krojích a vozů přeplněných květinami, které demonstrují přednosti severu. Půvaby místních žen ocenil již Rama V., když si jednu ze svých manželek vybral právě z tohoto kraje.
Chiang Mai je rovněž město známé svými chrámy. Jestliže jste podlehli kouzlu thajských buddhistických svatyní, tady nebudete vědět, kam se dřív vydat, jen v historickém centru jich je 121, v celém městě pak více než 300. Naštěstí se všechny nejvýznamnější chrámy nacházejí uvnitř městských hradeb na ulici Ratchadamnoen a v jejím blízkém sousedství. Většina z nich vyrostla ve zlatém období od 13. do poloviny 16. stol.
Ještě než se však vydáme po proudu času, vyjasněme si lingvistickou tajenku, jak se vlastně název města správně píše. V minulosti se používaly různé podoby a s odlišnými variantami se setkáte i dnes, ačkoli bylo o oficiálním názvu rozhodnuto již před více než šedesáti lety. Brit Ralph Fitch, první Evropan, který Chiang Mai navštívil v roce 1587, zapsal jeho jméno jako Jamahey. Název Chiangmai použili jako první Portugalci, ale Holanďané o něm mluvili jako o Ischeen May, Francouzi o Xieng Mai a král Rama VI. používal podle potřeby podoby Chiang May, Chiang-May a Zam May. Veškeré diskuse utnul v roce 1958 Thajský královský institut, který oficiálně deklaroval psanou podobu města jako Chiang Mai.
Chiang Mai bylo založeno v roce 1296 jako hlavní město království Lanna (Lan Na) neboli království milionu rýžových polí. Plán vzniku nového sídla společně spřádali tři panovníci v ojedinělém příkladu vzájemné spolupráce v časech, kdy daleko běžnějším jevem byla rivalita a vzájemné boje. Cesta k uzavření vzájemné smlouvy devět let před vznikem Chiang Mai se také neobešla bez překážek, neboť jeden z účastníků dohody byl ve sporu s dalším z králů, kterému svedl manželku. Vzájemné rozepře se však podařilo překlenout králi Mengraiovi, který se v roce 1261 stal prvním nezávislým vládcem spojených thajských států v severní Lanně a severním Laosu. V centru Chiang Mai připomíná tři krále sousoší, kde Mengraie doprovází vládce Sukhothaje, velice oceňovan…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Thajsko