„Kdo poprvé dívá se na zábavu Číňanů, záležející v pouštění draků, zajisté musí se podiviti obratnosti, důvtipu a větroplavecké znalosti, jakouž Číňané jeví při řízení těchto hříček. Podobá se, jakoby Číňan konal mnohem vážnější studia v dělání povětrných draků, než v jiných věcech, a nikoliv bez velkého úspěchu.“
Tato slova, která neznámý autor zveřejnil 19. prosince 1879 v časopisu Světozor, neztratila výstižnost ani po více než 130 letech, přestože mezitím se dovednosti potřebné ke stavbě draků stačily rozšířit prakticky po celém světě a z pouštění se navíc vyvinulo i svérázné sportovní odvětví. Čínští draci ale nepřestávají budit údiv cizinců také proto, že ve své domovině pořád znamenají něco víc než jen pouhou zábavu. Jsou nedílnou součástí čínské kultury, svébytným uměleckým projevem s tradicí přetrvávající dlouhou řádku staletí.
Drak byl nepochybně prvním zhmotněním odvěké lidské touhy létat a mnoho historiků považuje za téměř jisté, že se poprvé vznesl k nebi právě v Číně. Svá tvrzení opírají o zmínky v čínském písemnictví, mezi nimiž má své místo i pověst o rolníkovi, kterému při práci na poli vítr strhnul z hlavy široký slamák. Rolník jej měl naštěstí uvázaný na provázku, takže klobouk neuletěl, ale poletoval mu nad hlavou ve větru. Rolníkovi se to zalíbilo a létající slamák pak začal předvádět obyvatelům okolních vesnic. Byla to pokrývka hlavy, vcelku tedy banální věc, jež stála na počátku dlouhé cesty, kterou měli draci urazit? Těžko říci. Je zajímavé, že v některých oblastech na jihu Číny se dodnes vyrábějí draci ve tvaru širokého klobouku, staré literární prameny však ukazují spíše na jiný zdroj prvotní inspirace, jímž byl let ptáků.
Podle nejstaršího dosud známého záznamu měl v 5. stol. př. n. l. sestrojit dřevěného létajícího jeřába rodák z provincie Šan-tung, známý filosof, odpůrce Konfucia a jinak též zručný truhlář Mistr Mo (Mo-c´, vlastním jménem Mo Ti). Trvalo mu to tři roky a své zkušenosti posléze předal jednomu ze svých žáků, jemuž se podařilo zkonstruovat z bambusu mnohem dokonalejšího ptáka, tentokrát supa. Tato konstrukce byla hojně napodobována a postupně se podle ní začalo všem podobným předmětům unášeným silou větru říkat „supi“. O zábavu ovšem nešlo ani náhodou, neboť již tehdy bývalo běžné, že technické vynálezy nacházely prvotní uplatnění při válčení. A budeme-li věřit dochovaným informacím, pak nám nezbývá než žasnout – dřevění supi byli vlastně prvními prostředky vzdušného průzkumu a také je můžeme počítat mezi první prostředky k vedení informační války. Supi se využívali…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Čína 2