cyklistika v Nizozemsku
Po rovinách Nizozemského království jezdí na 24 milionů jízdních kol, což představuje téměř jeden a půl bicyklu na jednoho obyvatele včetně miminek a 680 bicyklů na kilometr čtvereční. Když psal Karel Čapek v roce 1932 svůj cestopis Obrázky z Holandska, uváděl, že v zemi jezdí na dva a půl milionu kol. Jedno kolo na tři Holanďany pro něj představovalo těžko uvěřitelný údaj, stejně jako shledával poněkud nepřirozeným, aby člověk zároveň seděl a kráčel, jak popsal jízdu na kole.
Za devadesát let od vydání cestopisu se svět hodně změnil, dnes jezdíme na kole všichni. Ale myslím, že jen v Nizozemsku se nemluvňata učí jezdit na kole dřív než chodit a jen v Nizozemsku můžete na kole jezdit v čemkoliv a s čímkoliv, co na něm uvezete a zároveň udržíte, protože na řízení na cyklostezce vám podle mínění místních stačí jen jedna ruka. Helmu mít nemusíte, zato musíte mít hodně hlasitý zvonek, abyste nikoho neporazili, a ve svém zájmu i zámek, aby si vaše kolo někdo nepůjčil.
Chcete-li se vydat na cyklostezku (fietspad), nedělejte to o víkendu. Riskujete srážku nebo soustavné uskakování a uhýbání. Vyjeďte v klidu ve všední den a pozorujte cyklistický cvrkot okolo sebe. Litovat nebudete. Možná bude taková projížďka vaším nejlepším zážitkem ze země tulipánů, větrných mlýnů a jízdních kol. To, co zde totiž uvidíte jezdit, nikde jinde nespatříte.
Není špatné začít s poznáváním tohoto nizozemského specifika na východě Nizozemska u hranic s Německem, kde se ve městě Nijmegen nachází National FietsmuseumVelorama, jediné muzeum kol v zemi. Bylo založeno v roce 1981 na základě soukromé sbírky, je v něm přes 250 jízdních kol od počátku cyklistiky se zaměřením na starší a unikátní modely. Ale ty nejpozoruhodnější exempláře nakonec stejně uvidíte až v běžném provozu.
Nefalšované kolo ze země tulipánů je především vyrobeno ze solidního materiálu, takže je výrazně těžší než současné odlehčené biky z různých slitin. Je rezavé, protože je stále vystaveno vlhkému přímořskému počasí, má na celém řetězu kryt, aby si jezdec při cestě do práce nezacákal svůj oblek, a okolo sedla omotaný bytelný zámek (pokud ho jezdec nemá za jízdy na krku nebo v košíku). Košík vepředu a brašny na nákup vzadu jsou další znak stejně jako různé ozdoby a potahy na sedlo, podle kterých je kolo možné identifikovat mezi stovkami jiných, stejně zašlých a opotřebovaných.
Řekla bych, že Nizozemcům slouží kola v tomto pořadí: dopravní prostředek, převoz nákladu, dětský kočárek a na konci seznamu je význam sportovní. Pro převoz všeho možného mají především alespoň jednu volnou ruku, dále vpředu u řídítek košík a vysokokapacitní brašny. Ty vůbec největší mají pošťáci, ale přesto jim málokdy stačí. Jejich kola jsou často přeměněna na vozítka, jež se dají těžko pojmenovat – osa kola je prodloužena před řídítka a doplněna jakousi vanou s jedním nebo dvěma koly.
Určitě byste měli zkusit projížďku po Amsterdamu, výlet na venkově podél kanálů a jízdu na hrázích chránících zemi před útoky moře. Tam však jezděte z jihu na sever, jinak riskujete jízdu proti větru. Ta je hodně nepříjemná, jak jsme se sami přesvědčili, když jsme s plně naloženými koly jeli podle pobřeží na jih do Belgie a divili jsme se, proč většina naložených cyklistů jede proti nám. „Podél moře fouká převážně od jihozápadu, jedete špatným směrem,“ vysvětlili nám místní.
Ale ať pojedete kdekoliv, všude buďte ostražití. Já si díky nepozornosti přivezla z jednoho výletu podél řeky IJssel malý šrám na kole od místního cyklistického šílence. Jinak se totiž riskantní víkendová jízda některých Nizozemců po cyklostezkách nedá nazvat. Vykroužil kolem mě bezchybnou bleskovou myšku, ale neuvědomil si, že můj těžkotonážník má trochu jiná pravidla pohybu, a nedokázal myšku dokončit.
Budete-li si chtít něco vyfotit, podívat se do mapy či na ukazatel, vždycky zastavte mimo cyklostezku. Orientace na nich je jednoduchá a má v průběhu desetiletí dokonale vypracovaný systém. Cyklostezky ve městech mají většinou červený povrch a navádějí vás bílé ukazatele s červenými nápisy. Kola na nich mají absolutní přednost. Kdyby náhodou došlo ke kolizi kola s autem, na vině je vždy automobilista, to se bere jako premisa dřív, než začne vyšetřování. Mimo města se ale cyklostezka se silnicí nekřižuje nebo vede po přechodu, kde kolo má opět jasnou přednost. A když to nejde jinak, je tady můstek nebo speciální cyklopřívoz.
Cyklotrasy a cyklistické okruhy jsou značeny zeleným písmem v bílé značce, obdélníkové či šestiúhelníkové. Jednotlivé body na rozcestích se jmenují punt, což jsou zelená kolečka na infomapách u rozcestí, podle kterých si můžete naplánovat trasu. Ale vzhledem k možnosti vytvořit si předem trasu na offline mapě, nemusíte toto značení využívat. A jako poslední varianta vám poslouží místní. Stačí se zastavit, abyste si otevřeli branku na pastvinu, kam cyklostezka pokračuje, a většinou u vás hned přibrzdí jiný cyklista, aby se zeptal, nepotřebujete-li pomoc.
Jazykové bariéry se nebojte. Holandština je sice bohužel pro normálního smrtelníka zcela nesrozumitelná, ale naštěstí všichni mluví anglicky a se starší generací a v oblasti míst často navštěvovaných turisty se domluvíte i německy.
Nevozte do Nizozemska své kolo, je to jako vozit dříví do lesa. Za zdejší klasiku zaplatíte v půjčovně i pod dvacet euro na den, navíc si můžete půjčit i elektrokolo, tandem nebo zvolit adrenalin a půjčit si nákladní – tzv. cargo bike. Na něm to bude teprve ta správná jízda!