Parenzana byla 123 km dlouhá úzkorozchodná železniční trať, která v letech 1902– 1935 spojovala 33 měst na Istrii z Terstu do Poreče. V době svého vzniku se celá nacházela v Rakousku-Uhersku, dnes by trať vedla územím tří států, Itálie (13 km), Slovinska (32 km) a Chorvatska (78 km).
Úzkorozchodná železnice měla mimo jiné sloužit k přepravě žádaných středomořských produktů z oblasti Istrie do Vídně. Víno a olivový olej z okolí Buje a Motovunu, sůl ze salin v Piranu a Sečovlje, istrijský vápenec, uhlí, dřevo a rozličné zemědělské produkty se dopravovaly do Terstu a odtud po navazující železniční trati dále do hlavního města monarchie. Obyvatelům mnohých dosud téměř nepřístupných vesniček zprostředkovala tato trať snadné spojení se světem, protože po ní jezdily i osobní vlaky a přepravovala se pošta.
Při příležitosti 100. výročí otevření trati v roce 2002 se poprvé vážně uvažovalo o tom, že by se proměnila v cyklistickou a turistickou stezku. V letech 2004–2006 byl pak s pomocí fondů EU realizován projekt Cyklostezka zdraví a přátelství tří zemí. Poslední úsek do Poreče byl dokončen až v roce 2013.
Symbolicky bychom měli odstartovat v Terstu od starého nádraží Campo Marzio, kde je dnes železniční muzeum, ale silný provoz ve městě a jeho okolí není pro cyklisty příjemný, navíc na italském území je cyklostezka velmi špatně značená. Volíme proto mnohem klidnější a stylovější alternativu – trajektem z Terstu přejedeme do Muggie, malebného rybářského města na protilehlé straně zátoky. Za Mugií překročíme italsko-slovinské hranice a ve Slovinsku již narazíme na výrazné čtvercové cyklistické značení D-8.
Podél pobřeží jedeme do Koperu, který bude naší první zastávkou. Intuitivně prokličkujeme historickými uličkami na náměstí Titov trg s krásnými benátskými patricijskými domy a impozantní katedrálou se zvonicí. Z Koperu pokračujeme kolem sportovišť zpět na pobřežní cyklostezku. Její dokonale hladký asfalt využívají také rodiny s kočárky a bruslaři na inlinech. Po pěti kilometrech euforického úseku bezprostředně podél moře dorazíme do vyhlášeného města Izola.
Cyklostezka odbočuje před centrem Izoly doleva, ale my si nechceme nechat ujít projížďku městem, a tak odbočujeme doprava kolem původní parní lokomotivy, která tu jezdila před sto lety. Plážovým tempem projedeme po pobřežní promenádě lemované bary a restauracemi s výhledem na jachetní přístav. Pak vjedeme do spleti uliček historického centra, abychom navštívili muzeum Izolana – Dům moře. Jeho zčásti interaktivní expozice seznamuje s dlouhou historií Izoly, představuje 35 modelů lodí, připomíná rybářskou minulost města, nabízí jeho 3D a další zajímavosti.
Opouštíme Izolu a spolu s ní i slovinské pobřeží. Stoupáme venkovskou krajinou s vinicemi a olivovníkovými háji do kopců u Jagodje. Za tunelem Valeta dlouhým 550 m pak cyklostezka pokračuje nad přímořským lázeňským letoviskem Portorož, které se rozvinulo na počátku 20. stol. Jakmile začne stezka znovu klesat, objeví se úplně jiná krajina: rozlehlá oblast mokřin sahající až k moři, úhledně rozdělená na obdélníkové mělké nádrže. To jsou Sečovljeské saliny, nejsevernější svého druhu ve Středozemí, kde se získává sůl z moře už od 13. stol. Přímou trasu do Portorože ale opustíme, abychom si vychutnali pobřežní cyklopromenádu do historického Piranu. Zde si dopřáváme vydatnou přestávku u jedné z restaurací přímo u moře.
Z Piranu pak zamíříme opět podél moře do Portorože. V nohou máme přibližně 40 km, víceméně po rovině, a tak nám ještě zbývají síly a hlavně cestovatelská zvědavost. Vyrážíme proto na osmikilometrový přídavek kolem mariny Lucija k salinám u Sečovlje, které jsme zatím viděli jen z dálky. V budovách, kde kdysi bydleli dělníci, jsme si prohlédli expozici o tom, jak se tu získává mořská sůl.
Náš parádní cyklistický den končíme u jednoho z mnoha vinařů v blízkosti chorvatských hranic, kde u sklenky vína čekáme na náš doprovodný autobus.
Další články z vydání o Slovinsku zde