S večerem se v Deià rozhostilo takové ticho, že se tu rozléhá i cvaknutí dveří v nedaleké uličce. Z krásné vyhlídky – místního hřbitova – pozorujeme do stínu se hroužící vesnici. Už nějakou chvíli se tu snažíme najít hrob Roberta Gravese. Pečlivě procházíme tu část, kde jsou pochováni umělci a bohémové. Podél obvodové zdi čteme jména jednoho malíře za druhým: Brian Walter McMinn, Alfredo Miralles Lladó, Ross Abrams, Ulrich Leman, José Font de Villa. Našli jsme i Beryl Gravesovou, druhou Robertovu manželku. Jeho jméno tu ale nevidíme. Důvod je prostý – Graves totiž leží mezi místními. Samotný hrob je navíc označen pouze nenápadnou šedou deskou, na níž stojí: „Robert Graves, 1895-1985, básník, E.P.D“, tedy „odpočívej v pokoji“.

Na Mallorku připlul Graves roku 1929 se svou tehdejší družkou a múzou, americkou básnířkou Laurou Ridingovou. V Anglii zanechal svou první ženu a čtyři děti, ona svého muže. Toužili po klidu na psaní básní. Od jednoho malíře se dozvěděli o malé, půvabné vesnici jménem Deià v pohoří Tramuntana, kde si mohli levně žít. Pronajali si tu malý domek, jak si Robert poznamenal, „v horách, s výhledem na moře. Slunce. Olivy, pomeranče, ryby, klid.“ Tady strávili sedm let ve svém zvláštním svazku. Robert pracoval přes den, Laura spíše v noci. Jeden druhému opravovali texty a byli si prvními kritiky. Inteligentní Laura se sklony manipulovat s ostatními, včetně Roberta, udávala tón místní „univerzitě“, spolku umělců a přátel, který se kolem nich tvořil a neustále obměňoval. Graves Lauru a její poezii bezmezně obdivoval, ale protože ho nenechávala vstoupit do své ložnice, hledal společnice i jinde. V Deià byli na cizince zvyklí a nikdo se nad jejich životy nepozastavoval. Už průvodce z roku 1878 zmiňuje zdejší „neobvyklou sbírku excentrických cizinců“. Ti dva se ale nejvíce vyjímali hlavně svou pracovitostí a disciplín…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Mallorca