Při vyslovení jména Delft se nám obvykle vybaví dvě slovní spojení: Jan Vermeer van Delft a delftská fajáns. I když v obou případech jde o významné položky v dějinách evropské kultury, nejde jen o ně – i Delft sám o sobě je krásné, historicky zajímavé město.
Delft leží zhruba 15 km jihovýchodně od Haagu v ploché krajině protkané kanály s typickými větrnými mlýny (ve skutečnosti čerpadly), na území někdejšího polderu, už ve středověku vysušeného a zabezpečeného proti moři; dnes je od moře vzdálen také asi 15 km. Při jednom z plavebních kanálů, vyhloubeném údajně už za římské správy, byl roku 1071 založen hospodářský dvůr a poté osada, nazývaná prostě Delf podle středověkého výrazu pro dnešní gracht, tedy kanál.
Osada těžící z výhodné polohy při vodní cestě se rychle rozrůstala. V roce 1246 jí byla udělena městská práva, během následujícího století byla rozšířena o další území a pod tlakem rozmáhajícího se obchodu (a snahy vyhnout se celním poplatkům v Rotterdamu) nakonec roku 1389 spojena novým plavebním kanálem s řekou Maasou, a tedy Severním mořem. K obchodu se zemědělskými produkty záhy přibyly látky a také pivo – nechce se věřit, že na přelomu 15. a 16. stol., v době svého největšího rozkvětu, disponoval tehdy čtrnáctitisícový Delft asi 140 pivovary! Ale stavěly se též farní kostely a zakládaly kláštery, sýpky a honosné měšťanské domy, už na sklonku 14. stol. se začalo se stavbou opevnění.
Město se kupodivu rychle vzpamatovalo z požáru roku 1536, který zničil na 2300 domů (!), a následující události je vyzvedly do čela politického dění: v roce 1569 vypuklo v Nizozemí povstání proti španělské nadvládě a vůdce odbojných provincií, princ Vilém Oranžský se svým dvorem, se usídlil v budovách zdejšího kláštera sv. Agáty, od té doby zvaného Prinsenhof. Delft se tak stal de facto hlavním městem Spojených provincií. Ne však nadlouho: 10. června 1584 byl Vilém Oranžský ve své rezidenci zavražděn.
Ani ztráta krátkodobé prestiže však neutlumila rozkvět sebevědomého města, které do 17. stol. vstoupilo jako součást svobodné republiky a jedno ze šesti sídel Východoindické společnosti; celé Spojené provincie tehdy vstoupily do svého zlatého věku a zdaleka už nešlo jen o hospodářkou prosperitu.
V Delftu pobýval přírodovědec Antoni van Leeuwenhoek zabývající se mikroskopickým studiem organismů, útočiště zde našel učenec a básník Daniël Heinsius a s městem byla spojena i slavná malířská „delftská škola“, k níž patřili mj. Pieter de Hooch a Rembrandtův odchovanec Carel Fabritius; nejslavnější delftský rodák, malíř Jan Vermeer, o jehož významu se zmiňujeme na jiném místě, zde pro…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Nizozemsko