Řeka bez zřetelného začátku i konce. Dosud není jasné, kde přesně pramení – kdesi na Tibetské náhorní plošině, ve výšce kolem pěti tisíc metrů, kde hned zpočátku přibírá další prameny. Její vody pak tečou asi čtyři a půl tisíce kilometrů, než se opět rozdělí do mnoha ramen, aby se rozpustily v Jihočínském moři. Málokterý tok živí tolik lidí. Na Mekongu, největší řece jihovýchodní Asie, závisí životy desítek milionů lidí. Jeho delta je nejúrodnější oblastí celého Vietnamu.
Deltu Mekongu dodnes často zakreslují do širší mapy své země Kambodžané. Cítí jako křivdu, že jim už nepatří. Však také první Vietové (etničtí Vietnamci) se v této převážně khmerské oblasti začali usazovat teprve v první půli 17. stol., kdy k tomu dostali povolení od krále Chey Chetthy. Rozpadající se khmerská říše nemohla zabránit rychlému povietnamštění – netrvalo pak ani století, kdy se tu z Khmerů stala menšina, a v roce 1845 se Siam (Thajsko) s Vietnamci dohodl, že jih s deltou Mekongu bude nadále součástí Vietnamu.
Z oblasti Prey Nokor, kde se první Vietové soustředili, nakonec vyrostla největší vietnamská metropole, Saigon, přejmenovaná v roce 1975 na Ho Či Minovo Město. Povietnamštěna byla i jiná jména, např. z Moat Chrouk se stal Chau Doc. V dnešních 12 provinciích delty žije celkem zhruba 17 milionů obyvatel, ale Khmerů je už jen něco přes milion. Ačkoli v mnoha regionech je jejich přítomnost viditelná (zejména díky četným chrámům théravádového buddhismu), dnes už nemůže být pochyb o tom, že i tady jsme ve Vietnamu.
Sami Vietnamci sice znají pojmenování Mekong, jež je zkráceninou thajského Mae Nam Khong (Matka řek Khong), ale častěji používají sinovietnamský výraz Cuu Long, což lze přeložit jako „řeka Devíti draků“ – jde vlastně jen o poetické označení mnoha říčních ramen, do nichž se hlavní tok rozlévá předtím, než vyústí do moře. A místo „delta Mekongu“ říkají spíše „nížina řeky Devíti draků“.
Krajina působí poněkud jednotvárně – jen výjimečně z této ploché nížiny vyčnívá nějaký kopec. Přesto jde o kraj bohatý i zajímavý. Odsud pochází i většina vietnamské rýže, v jejímž vývozu se Vietnam nedávno vyšplhal na druhé místo na světě, hned za Thajsko. Delta Mekongu je nesmírně úrodná. Celoročně teplé klima může přinést až tři sklizně za rok. Voda na zavlažování rozhodně nechybí. Mekong přináší každoročně obrovské množství úrodných nánosů, jež se dají postupně zpevňovat, osívat a osazovat.
Jedinečné přírodní podmínky nesvědčí jen pěstování rýže, třebaže se jím v deltě zabývají zhruba dvě třetiny obyvatel. Delta Mekongu se může pyšnit také velkým bohatstvím nejrůznějšího ovoce – nechybí duriany, žakie, vodní jablka, kvajávy, banány, papáje, manga, kokosy, pomela, rambutany, longany, pomeranče, liči, mangostany, zapoty, karamboly či bobule zlatolistu. Ostatně jen málokterý turistický výlet do této oblasti se obejde bez ochutnávky zdejších plodů na některé z četných ostrovních farem. Ve městě My Tho, jednom ze tří nejdůležitějších měst delty (vedle Can Tho a Chau Doc), uspořádali v roce 2010 dokonce první ročník mezinárodního Festivalu ovoce.
Rovněž místní trhy se z větší míry točí kolem zemědělské úrody. Mezi největší atrakce delty patří ranní trhy na vodě, např. v Cai Rang, Phong Dien, Cai Be nebo Tra On, kam jezdí menší prodejci nakupovat ve velkém ovoce i zeleninu. Orientaci jim usnadňují vysoké tyče, na nichž každá loď vyvěšuje svou momentální nabídku: na těchto až šestimetrových stožárech visí mrkve, cibule, zelí, ananasy, vodní m…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Vietnam