Jaderná elektrárna Temelín už vyrobila 100 miliard kWh elektřiny. V provozu je deset let, reaktor prvního bloku byl spuštěn 11. října 2000 a v prosinci elektrárna dodala první elektřinu do sítě. O dva roky později byl připojen do sítě i druhý reaktor. Od jara roku 2003 je temelínská elektrárna s instalovaným elektrickým výkonem 2000 MW největším energetickým zdrojem v České republice.
Pro Temelín se odborníci rozhodli na základě bezpečnostních, technických i ekonomických kritérií. Blízkost Vltavy a vodního díla Hněvkovice zajišťuje dostatek vody pro chlazení, díky nadmořské výšce 500 m však elektrárnu nemůže ohrozit povodeň. A protože většina energetických zdrojů stojí v severních Čechách, umístění na jihu země zlevňuje přenos elektřiny a snižuje ztráty, jež při tom vznikají. Projekt počítal se čtyřmi bloky tlakovodních reaktorů VVER 1000, z nichž každý měl dosahovat výkonu 1000 MW. Výstavbu, jež začala v roce 1987, ovlivnily politické a ekonomické změny po listopadu 1989. Jejich výsledkem bylo snížení počtu bloků na dva. Zároveň na doporučení řady mezinárodních misí, jež elektrárnu navštívily začátkem 90. let, byly projekty přepracovány a sovětský řídicí a kontrolní systém byl nahrazen novým od americké společnosti Westinghouse.
O historii elektrárny a všem, co s výrobou elektřiny z jádra souvisí, se nejvíce dozvíte v Informačním středisku JETE umístěném v zámečku Vysoký Hrádek, který najdete hned u elektrárny. K jeho nejpřitažlivějším atrakcím patří virtuální procházka elektrárnou. Unikátní počítačový program vám umožní detailní nahlédnutí i do těch prostor, kam se při skutečné prohlídce nedostanete. Počítačové animace vám ukáží funkce jaderné elektrárny i základy reaktorové fyziky a bezpečnosti. V mlžné komoře se pak přesvědčíte, jak je naše okolí doslova prosyceno částicemi kosmického a dalšího přírodního záření. Na simulátoru si také můžete vyzkoušet, jak se provoz jaderné elektrárny řídí. Prohlédnete si rovněž maketu palivového souboru. Ten se skládá z 312 zirkoniových proutků, které obsahují makety pelet oxidu uraničitého.
Před vstupem do samotné elektrárny dostanete ochrannou přilbu a identifikační kartu. Projdete detektorem kovů a dozimetrickým rámem, který zkontroluje radiaci vašeho těla. Kromě průvodce doprovází vaši skupinku, jež může být maximálně osmičlenná, člen ochranky. A skoro na každém rohu jste obklopeni detektory kovu, mřížemi, pohybovými senzory a kamerami. Přestože v elektrárně pracuje asi tisícovka lidí, máte pocit, že jste v ní skoro sami, potkáte jen pár zaměstnanců.
Z bezpečnostních důvodů se v elektrárně samozřejmě dostanete jen do určitých míst. K nejzajímavějším patří strojovna, kde se nachází turbogenerátor, jenž je hlavním zařízením sekundárního okruhu. Točením turbíny se zde tepelná energie páry převádí na pohybovou, a v generátoru pak na elektrickou. V rozlehlé hale skoro neuslyšíte vlastního slova. Překvapí vás, že podlaží je odpruženo, takže když stojíte na úrovni turbíny, vibruje i podlaha, zatímco o krok vedle je již pevná a klidná. Uvidíte tady největší jednolitý kus, který dosud vyrobila plzeňská Škoda, hřídel parní turbíny o délce 50 m. Konce lopatek posledního stupně se otáčejí rychlostí přes 2 machy, tj. více než dvojnásobnou rychlostí zvuku.
Sestoupíte odtud až k přívodům cirkulační chladící vody, které vedou podzemím k chladicím věžím a mají průměr přes půldruhého metru. Cestou k nejviditelnější části elektrárny míjíte obrovské dieselové agregáty, připravené během deseti vteřin zajistit rezervní napájení zařízení důležitých z hlediska jaderné bezpečnosti. Děje se tak v nouzovém případě, kdy je v rozvodné síti black-out a je nutné odstavit oba bloky.
Když stojíte pod betonovými chladicími věžemi, ohromí vás svou velikostí ještě víc, než když je vidíte zdálky. Sápou se do výšky 155 m a jejich základna je široká 130 m. K chlazení dochází pouze v jejich spodní části, kde z trysek prýští voda a při stékání do bazénu se ochlazuje. Každou vteřinu se přitom odpaří 400 l vody, pára stoupá vysoko nad elektrárnu a je vidět ze vzdálenosti 70 km, samotné věže jsou viditelné ze 30 km.
Časem k dosavadním čtyřem věžím přibudou nové. Vzhledem k trendu rostoucí spotřeby elektřiny, dočasně utlumené hospodářskou krizí, předpokládá elektrárenská společnost ČEZ dostavbu Temelína na původně plánované čtyři bloky. Třetí blok by mohl být spuštěn v roce 2020.
Další články z vydání o Písecku zde