8 2010 Písecko

Pestrobarevní bojovníci z indonéských pralesů, skleněné korálky divoce tančících afrických žen, ryčné halekačky souborů ze Slovenska nebo Moravy. I tak dnes vypadá folklór na Písecku. Písek, hlavní město regionu, hostí totiž každý rok v srpnu Mezinárodní festival lidových tanců. Exotické rytmy tak zní nad jinak tichou jihočeskou kopcovitou krajinou, která se místo hlučného veselí vždy spíše tiše a zbožně obracela sama do sebe, do svých světnic a do poklidu barokních kostelů. Srpnové slavnosti otevírají tento kraj i cizím a vzdáleným kulturám…

Aby nedošlo k omylu – následující odstavce nebudou věnovány novému ptačímu druhu, tlukoucímu v křovinách podél Otavy, nýbrž pěvci konstituce poněkud rozložitější a tváře vousaté, básníku Adolfu Heydukovi. Příslušník „družiny májové“, přítel Nerudův a autor více než šesti desítek básnických sbírek prožil v Písku přes šedesát let svého života….

Jaderná elektrárna Temelín už vyrobila 100 miliard kWh elektřiny. V provozu je deset let, reaktor prvního bloku byl spuštěn 11. října 2000 a v prosinci elektrárna dodala první elektřinu do sítě. O dva roky později byl připojen do sítě i druhý reaktor. Od jara roku 2003 je temelínská elektrárna s instalovaným elektrickým výkonem 2000 MW největším energetickým zdrojem v České republice…

Podle Augusta Sedláčka „pravá perla mezi hrady země České na každý způsob“, podle Zdeňka Tlamicha „král českých hradů…v jedinečné poloze na ostrohu skalním“. Lepší doporučení k návštěvě Zvíkova si snad ani nelze přát…

Na Písecku není vhodnější území k osídlení. Nikde na jihu Čech není tak teplý a suchý koutek země. Nikde jinde nejsou hory tak bohaté zlatem a drahými kameny, řeky zlatonosné a perlorodkami oplývající. Není líbeznější krajina než ta jižně od Písku, jíž se říká Jihočeská brána…

Jedna z nejkrásnějších krajin Písecka leží v protáhlém terénním prohybu Českobudějovické pánve, který vybíhá od Protivína k Dobevi a odborně se nazývá pánev Putimská. Někdy se jí také říká Jihočeská brána…

Malé městečko na říčce Lomnici má za sebou pohnutou historii téměř osmi staletí své existence. V současné době však také dává okázale najevo, že je především rodištěm nejoblíbenějšího a v pravém smyslu slova národního malíře Mikoláše Alše, který se zde narodil 18. listopadu 1852…

Nejpozoruhodnější technické pamětihodnosti Písecka jsou zajímavé tím, že až na jednu výjimku jde o mosty. Pro toho, kdo se s nimi chce seznámit, to má velkou výhodu, neboť mu na prohlídku stačí s rezervou jediný den. Podmínkou je však použití nějakého motorového přibližovadla. Na kole by to za den asi zvládnout nešlo…

Oči se tu rozzáří často nejen malým návštěvníkům. I když je slovo sebekrásnější, obrázek je prostě obrázek. Podoby pohádkových hrdinů, jak si je vysnili v knížkách ilustrátoři, provázejí dětstvím generaci za generací. A tady vykukují jedna přes druhou…

Zhruba v půli cesty z Netolic do Vodňan se vpravo od silnice zvedá vrch Lomec (552 m n.m.), pojmenovaný podle zdejšího dnes již nefunkčního kamenolomu, v němž se od středověku lámala rula. Vrch není nijak zvlášť nápadný a vůbec ničím nedává najevo, že na svém plochém zalesněném temeni hostí jedno z nejnavštěvovanějších mariánských poutních míst v Čechách. Toto místo má zajímavou historii, jejíž prvopočátek je třeba hledat v legendě, která se někdy počátkem 17. století  zrodila v Nizozemí, na území dnešního Valonska…

Když se řekne Protivín, mohlo by se podle jména skoro zdát, že v něm žijí samí svárliví a zamračení lidé, kakabusové a morousové, až by se jeden skoro bál tam zajet. Ale kdež! Vsadím se, že poměr mrzoutů a lidí vstřícných je v Protivíně úplně stejný jako kdekoli jinde v naší zemi. Ba co víc, pětitisícové městečko nabízí návštěvníkům tolik zajímavostí, kolik jich člověk zpravidla nečeká ani v místě daleko větším. A takhle se starat o své hosty žádný protiva nedokáže..

Na řekách Čech, Moravy a Slezska stojí na 120 různých přehrad. Naprostá většina z nich byla postavena ve 20. století a ty největší v jeho druhé polovině. Měly být jedním ze symbolů historické etapy, která sama sebe nazývala dobou budování socialismu, a patří bezesporu k nejpozoruhodnějším stavbám, jež tato doba po sobě zanechala…

Není zrovna obvyklé chodit na hrad z kopce. Vždyť to přece není žádný hrad, ale zámek, namítnou při pohledu na Orlík mnozí. Inu, dnes samozřejmě. Jenže původně to byl hrad, a ne tak ledasjaký, dokonce královský, za Václava II. významné centrum panovnické moci. Ale když se k němu jde ze vsi, je to vskutku pěkný sešup, jehož strmost člověk doopravdy pocítí až na cestě zpáteční…

Město v lesích, klenot na zlatonosné řece, jihočeské Atény, město studentů, jehož ulicemi stále vane Šrámkův stříbrný vítr, Pensionopolis poskytující vítaný klid seniorům, mekka houslistů… I když je to k nevíře, všechny tyhle přídomky, a našly by se i další, patří jedinému a jedinečnému městu…

Přesná definice krajiny neexistuje, ale obvykle se pod tímto pojmem rozumí větší územní celek, který spojuje několik výrazných přírodních znaků. Obyvatelé určité krajiny však vnímají své přírodní okolí srdcem a označují je jako svůj rodný kraj. Na území Písecka se střetávají krajiny různého charakteru, které zde vytvářejí neobyčejně malebnou mozaiku pahorkatin, vrchů, plochých hřbetů, brázd a pánví. A také mozaiku lesů, polí, luk, pastvin a rozptýlených sídel. Větší města jsou tady jen dvě – Písek na západ a Milevsko na východ od Vltavy, jež je osou celého Písecka…