O velké historii malých vesnic

Na Písecku není vhodnější území k osídlení. Nikde na jihu Čech není tak teplý a suchý koutek země. Nikde jinde nejsou hory tak bohaté zlatem a drahými kameny, řeky zlatonosné a perlorodkami oplývající. Není líbeznější krajina než ta jižně od Písku, jíž se říká Jihočeská brána.

Lidé se v tomto kraji usazovali odjakživa. V několika kolonizačních vlnách přicházeli už od starší doby kamenné (250–100 tisíc let př. n. l.), o čemž svědčí jejich pozůstatky nalezené u dnešního rybníka Řežabince. Neobyčejně husté osídlení tu bylo v době halštatské a laténské. Byli to hlavně Keltové, kteří už tenkrát těžili zlato ve zdejších horách a řekách a zanechali po sobě několik stovek pohřebišť – mohyl rozsetých zejména kolem obcí Kestřany, Zátaví či Skály.

K nejstarším obcím nejen Písecka, ale celých jižních Čech patří Putim, která podle kronikáře Dalimila existovala už před rokem 956, kdy byl údajně jejím majitelem jakýsi Slavník. Dalimilovi ale historici moc nevěří, a tak se z opatrnosti přiklánějí k datu asi o padesát let mladšímu, kdy je Putim jmenována v darovací listině knížete Břetislava.

Základem Putimi byla románská tvrz, která spolu s kostelem sv. Vavřince stála na kopečku a představovala jádro obce. Dnešní podoba Putimi pochází především z 18. a 19. stol., kdy bylo na obdélníkové, trochu svažité návsi postaveno  několik selských statků – gruntů s mohutnými špýchary. Ty se zachovaly u bývalého Tůmovského gruntu čp. 15 a Klokočínského gruntu čp. 11. Pozornost si zaslouží i grunt čp. 25,  kde hospodařil Jan Cimbura. Posmrtně se stal hlavním hrdinou románu J. Š. Baara a stejnojmenného filmu natočeného v roce 1941. Tento jihočeský sedlák, silák a spravedlivý muž byl až do nástupu socialismu v Čechách ideálem hrdého venkovana. Odpočívá na putimském hřbitově, ale povědomí o něm se dnes už i v jižních Čechách pomalu vytrácí. V novější době proslavila Putim jiná románová postava – Haškův Švejk, který při své jihočeské anabázi absolvoval slavnou zastávku na putimské policejní stanici. Ironií osudu je, že tu nikdy žádná stanice nebyla – až na tu filmovou. Putimská zástavba pokračovala i podél řeky Blanice, kde byl už kolem roku 1781 vybudován mlýnský náhon, který od roku 1864 překlenuje kamenný most. Celý tento okraj obce s mostem, se starými staveními a obnoveným původním tokem Blanice také patří k nejmalebnějším místům v Putim…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Písecko