V polovině 17. století profesor medicíny na univerzitě v Leidenu Franciscus de La Boie, známý spíše jako doktor Sylvius, hledal lék na ledvinové potíže. Zkusil to i smícháním dvou močopudných látek, oleje z jalovcových bobulí a obilného destilátu. Medicína zachutnala nejen pacientům. A tak má jenever neboli jalovcová dokonce svůj svátek.
Vlámové ho spolu s návštěvníky ze zahraničí slaví každý třetí říjnový víkend v Hasseltu, jenž proslul pálením jalovcové. Festival otevírají slavnostní fanfáry a proslovy na zdejší radnici. Ulice a náměstíčka kolem gotické katedrály St.-Quintinuskathedraal, jež městu vévodí, jsou plné dřevěných a plátěných stánků, v nichž výrobci z celé země nabízejí nejrůznější druhy jalovcové. Návštěvníci je ochutnávají po štamprlatech, většinou z plastu, případně si domů kupují láhve té jalovcové, která jim nejvíce zachutnala. K mání jsou samozřejmě i další speciality vlámské gastronomie. Jalovcová v Hasseltu dokonce teče zdarma z jedné kašny, i když jen půl hodiny v sobotu. Předchází tomu krátký ceremoniál či spíše happening, na němž se u fontánky scházejí městští radní a akademičtí funkcionáři, oblečení do slavnostních úborů. Nechť se voda promění v jalovcovou, prohlásí jeden z nich a zazvoní zvoncem. Jalovcová chutná skvěle, jen budí dojem, že je slabší, ostatně zlé jazyky tvrdí, že je mírně ředěná.
Ve městě panuje po oba víkendové dny dobrá nálada a příjemné veselí, k němuž přispívají hudební kapely procházející ulicemi, ale i flašinetáři, pouliční herci a kejklíři. Slavnost vrcholí kuriózním závodem, během číšníků ulicemi s vrchovatými skleničkami jalovcové. Vítěz si odnáší tolik nápoje, kolik sám váží.
Jedním z center oslav je Národní muzeum jalovcové, umístěné v bývalé palírně, jedné z mnoha, jež v Hasseltu v 19. stol. velmi dobře prosperovaly. Produkce jalovcové tehdy vzrostla na nečekaně vysokou úroveň. Do vybavení palíren zasáhla průmyslová revoluce, jež přinesla parní generátory a destilační zařízení, které umožňovalo nepřetržitý destilační proces. Destilérky vznikaly takřka v každém městě, protože jalovcová se tehdy pálila z levnějších surovin, brambor, melasy a kukuřice. Levný alkohol vedl k nadměrné konzumaci, spotřeba v Belgii ve druhé polovině 19. stol. dosahovala devíti a půl litru padesátiprocentního alkoholu na osobu. Stát ji omezil zvýšením daní a k dalšímu poklesu výroby došlo během první světové války, kdy Německo zabavilo měděné destilační kotle pro zbrojní výrobu. K tomu ještě v roce 1919 takzvaný Vanderveldův zákon zakázal prodej na veřejných místech a na ostatních ho omezil. K oživení jalovcové došlo až v posledních desetiletích, a to hlavně díky jejímu ochucování ovocnými a dalšími příchutěmi. V roce 2008 získala chráněné zeměpisné označení v rámci EU.
Muzejní areál zahrnuje obytný dům, palírnu, stáje a stodolu. Sbírka tohoto muzea sestává z přístrojů a zařízení na výrobu jalovcové, které doplňují staré dokumenty, láhve a skleničky. Pozoruhodné jsou také nejrůznější vývěsní štíty, velké plechové reklamní tabule a etikety. Prohlídka muzea v běžných dnech končí ochutnávkou v baru, kde si hosté mohou vybrat z několika desítek druhů pálenky.
Hasselt ležící v provincii Limburg má pro své návštěvníky ještě další lákadla. Zajímavé Muzeum módy představuje vývoj oblékání od 18. stol. do dneška prostřednictvím různých dobových dokumentů, šatů a doplňků. Pozornost přitahuje rovněž Muzeum vah a měřidel, za prohlídku stojí i katedrála St.-Quintinuskathedraal s pěknými nástěnnými malbami. Schodiště vede až na vrchol věže ke zvonkohře, která patřím k nejlepším v celé zemi. Zdejší Muzeum zvonkohry připomíná její historii a vysvětluje způsob hraní. Z ochozu se nabízí krásný výhled na celé město.
Další články z vydání o Flandrech zde