Podle Augusta Sedláčka „pravá perla mezi hrady země České na každý způsob“, podle Zdeňka Tlamicha „král českých hradů…v jedinečné poloze na ostrohu skalním“. Lepší doporučení k návštěvě Zvíkova si snad ani nelze přát.
Vybudování Orlické přehrady sice připravilo Zvíkov o šíji „srázně spadající“ k Otavě a Vltavě i o podhradí s kostelem sv. Mikuláše, jedinečnou polohu u soutoku těchto dvou řek mu však nevzalo. Královský hrad se nad ním začal budovat již v první polovině 13. stol. a jeho hlavní část včetně tzv. královského paláce byla postavena za Přemysla Otakara II. O 100 let později ho nechal opravit Karel IV., který měl Zvíkov tak rád, že si ho před dokončením Karlštejna zvolil i jako místo přechodného uložení korunovačních klenotů.
Snad nejznámějším a nejfotografovanějším zvíkovským motivem je kombinace Písecké brány a za ní stojící Hlásky, typické obranné věže středověkých hradů, jež je na Zvíkově nejvyšší, návštěvníkům však nepřístupná. Minout ji nemůže nikdo, neboť tudy se k hradu dnes přichází po jediné možné cestě (kromě výstupu od přístaviště lodí) od parkoviště na konci současné obce Zvíkovské Podhradí.
Vnitřní hrad tvoří polygonální útvar, který návštěvníka přivítá zvláštní bytelnou čtverhrannou věží z kamenů v jihozápadním rohu celého komplexu, jež se nápadně odlišuje od budov přiléhajících k ní z obou stran. Je to Hlízová věž postavená ze 44 vrstev žulových kamenů, z vnější strany otesaných a jinak neupravovaných, postaru zvaných hlízy. Dříve se jí říkalo také Markomanka, protože se (nesprávně) věřilo, že ji postavili už Markomané dávno před vlastním hradem. Na rozdíl od Hlásky se na ni dá vystoupit a z její střešní terasy se otevírá nejlepší výhled na celý hradní areál a jeho okolí.
Zprava navazuje na Hlízovou věž hradní kaple sv. Václava s vysokými gotickými okny. Je to část hradu, která byla nejméně porušena v průběhu staletí a stavebně odpovídá původní podobě, jakou dostala ve 13. stol. Cenná není jen její architektura – našly se zde zbytky pozdně gotických nástěnných maleb, z nichž ty v sakristii jsou zřejmě vůbec nejstarší na Zvíkově. Malby sice vznikly asi o 200 let později než kaple, ale v kombinaci s její vznosnou architekturou vytvářejí prostor, který patří na hradě k nejkrásnějším.
Z druhé strany přiléhá k Hlízové věži Královský palác. Gotická okna v renesanční fasádě se sgrafity symbolizují obě hlavní stavební etapy Zvíkova. Poté, co gotický hrad postupně chátral, opravili jej v poslední třetině 16. stol. v renesančním slohu Švamberkové. Roku 1622 vyrabovalo Zvíkov císařské vojsko, ale Eggenbergové, kterým připadl o rok později, ho opravili. Během 18. a 1. pol. 19. stol., to již za Schwarzenbergů, však hrad panstvem neobývaný značně zpustnul a některé části se i zřítily. S nejnutnějšími opravami začal až Karel III. Schwarzenberg v roce 1855 a do dokladné obnovy se pustil roku 1880. Z té doby pochází současná podoba nádvoří Královského paláce s arkádami v přízemí i v patře. Zajímavostí je, že arkády s gotickými kružbami, které jsou dnes umístěny v patře, se původně nacházely v přízemí a zřejmě omylem byly při opravě umístěny jinam. Při této rekonstrukci také vznikla výmalba některých prostor v historizujícím stylu, provedená podle popisu původních maleb z počátku 17. stol.
Hradní areál zakončuje nejméně nápadná ze zvíkovských věží, tzv. Červená, se špičatou novodobou střechou této barvy. Její spodní část kdysi sloužila jako hradní vězení. Některé podzemní prostory Zvíkova jsou však zajímavé z podstatně mírumilovnějších důvodů. Ve zdejších sklepích totiž zimují netopýři. Napočítáno tu bylo v některých zimách až na šedesát jedinců osmi různých druhů.
Další články z vydání o Písecku zde