Kdysi hlavní město samostatného vévodství a dnes téměř dvousettisícové správní středisko oblasti Emilia-Romagna je asi pro většinu z nás spojeno hlavně s výrobou automobilů Ferrari a Maserati, zatímco znalcům české gotiky se vybaví malíř Tomaso da Modena a jeho práce pro Karla IV.

Už v prehistorickém období zde sídlili Etruskové a po nich „naši“ Bójové, onen keltský kmen, jejž Římané vypudili až daleko za Alpy, do země nesoucí pak jejich jméno. Etruskou a poté keltskou osadu zvanou Mutina obsadili roku 183 př. n. l. Římané, kteří právě přes ni vedli silnici via Aemilia; na půdorysu města je dosud patrné, že procházela přímo jeho středem. Později bývala Modena významnou oporou Langobardů a Franků, od 10. stol. byla pod vládou hrabat z Canossy, ale ve 12. stol. se stala svobodným městem.

Roku 1289 se však dostala pod vládu rodu Este, později nabyla statutu vévodství a po roce 1598, kdy Estenští ztratili Ferraru, stala se Modena dokonce jejich sídelním městem. Zůstala jím skoro až do vymření rodu v roce 1803. S výjimkou napoleonského období, kdy byla součástí Francie (1796–1813), a dvou povstání (v letech 1830 a 1848) pak patřila jedné z bočních větví habsburského rodu, a to až do roku 1859. Tehdy se osamostatnila a vzápětí se připojila k sjednocené Itálii (1860), zatímco estenský soukromý majetek i s titulem zdědil habsburský korunní princ František Fedinand a část jejich cenných sbírek (včetně slavné zbrojnice) dal převézt na Konopiště.

Jako většina italských historických měst, i Modena se může pochlubit velkým množstvím zajímavých památek. Není divu, že několik z nich bylo v roce 1997 zapsáno na seznam Světového dědictví UNESCO.

Vůbec nejvýznamnější stavbou je katedrála (Duomo) založená legendární hraběnkou Matyldou Toskánskou roku 1099 a představující jeden z nejhezčích příkladů románské architektury v Itálii. Autorem plánů byl lombardský architekt Lanfranco, ale stavbu dokončili až ve 13. stol. maestri campionesi, kameníci z městečka Campione při Luganském jezeře (dnes italská enkláva na švýcarském území). Nebyli to však kameníci ledajací. Jako obratní stavitelé, sochaři a dekoratéři byli uznávanými mis…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Itálie – památky UNESCO