vodopád Varone
Vidět stometrový vodopád divočící těsně za humny města se hned tak někde nepoštěstí. V Rivě del Garda takovou možnost máte, ale počítejte s tím, že přímo z města jej odnikud nespatříte. Budete se za ním muset vydat po silnici vedoucí vzhůru městskou částí Varone a na jejím horním okraji pak odbočit k budově, která se krčí pod skalním masivem obrostlým hustou zelení. Z její jasně červené fasády vystupuje nápis Parco Grotta Cascata Varone, uvnitř je pokladna, kde zaplatíte vstupné. Potom projdete krátkým tunelem blíže ke skalám, kde se vám vodopád sice ještě neukáže, ale už vás přivítá pořádným hukotem.
Když na sklonku poslední doby ledové ustupoval z oblasti dnešní Rivy ledovec, do jeho obnaženého koryta začala přepadávat voda z postranního visutého údolí, které boční splaz ledovce nestačil tolik prohloubit. Dno tohoto údolí, jemuž se dnes říká Tenno-Ballino, proto zůstalo „viset“ nad zhruba 100 m vysokým skalním prahem, tvořeným tvrdými vápenci jurského stáří. Voda v něm našla oslabené zóny a během více než deseti tisíců let se po nich dokázala zahloubit v horizontálním směru až o 70 m. Uvnitř skály vznikla křivolaká erozní průrva, kterou vodní víry unášející horninovou drť místy rozšířily tak, že nabývá podob jeskyně. Na konci průrvy se potom neúnavně snaží o její další prohloubení vodopád, vysoký podle oficiálního údaje 98 m. Vodu z údolí Tenno-Ballino k němu přivádí řeka Torrente Magnone, kterou po pádu do hlubiny čeká přejmenování – dále ke Gardskému jezeru pokračuje už jako Varone, tedy pod názvem bývalé vesničky, podle níž byl pojmenován i vodopád. Dnes už je obec součástí Rivy.
Vodopád si můžete prohlédnout ze dvou míst, označovaných jako Dolní a Horní jeskyně. Dno té první je řečištěm, takže se prochází několik metrů nad ním po nerezovém chodníku, který nesou konzole upevněné ve skále. Určitě se vyplatí vzít si sem nějaké nepromokavé oblečení, případně zakoupit v pokladně pláštěnku, protože z převislých stěn kape voda a s tím, jak se blížíte k vodopádu, ve vzduchu přibývá vodní tříště. Zároveň sílí svist a dunění padajících vodních spoust, a to tak, že v jejich těsné blízkosti už skoro není slyšet vlastního slova. Setkání s tímto vodním infernem je hodně působivé, je to takový přírodní hardrock, i když osvětlování celé scenerie různobarevnými světly už může leckomu připadat jako nadbytečné. Ale samozřejmě záleží na gustu…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Nejkrásnější turistické železnice Evropy