Chorvatsko se již řadu let těší velké přízni českých turistů, kteří tráví svou dovolenou u Jaderského moře opakovaně, často i stále na jednom místě. Chorvatsko si podle statistik udržuje mezi českými turisty první místo v žebříčku nejoblíbenějších zemí, a to s velkým odstupem před dalšími. Těžko říct, zda jsou tím pravým důvodem pouze lákadla obsažená v prvních řádcích článku, navíc po nové dálnici ještě dosažitelnější než dříve. Možná zde hrají roli, byť třeba jen podvědomou, i jisté historické souvislosti, díky nimž nám může být Chorvatsko bližší než jiné středomořské země, během léta také hojně navštěvované. Pravdou je, že z historického pohledu můžeme považovat Jaderské moře tak trochu za svoje a do Chorvatska jezdíme skoro jako domů. Je tomu tak nejen proto, že naši nedávní předkové žili více než čtyři staletí ve společné monarchii. Když se vrátíme do ještě vzdálenější historie, až někam do první poloviny prvního tisíciletí našeho letopočtu, zjistíme, že některé slovanské kmeny, které z prostoru dnešního Polska putovaly na jih, se usadily kolem Řípu, zatímco další došly až na východní pobřeží Jaderského moře.
Často zmiňovaným důvodem je také snadné dorozumění. Spojuje nás staroslověnština, Češi a Chorvaté používali i stejné písmo, hlaholici. Vděčí za to bratřím Cyrilu a Metodějovi, kteří v roce 863 přišli na Moravu. Když byli později po smrti obou bratří jejich žáci z Velké Moravy vyhnáni, mnozí odešli právě do dnešního Chorvatska. Ale i v nedávném vývoji našich národů najdeme řadu podobností. Jen poklidné rozdělení se Slovenskem nám Chorvaté závidí a připomenou vždy, když přijde řeč na jejich nešťastná devadesátá léta minulého století a strašlivou nenávistnou válku, jejíž kořeny a průběh možná nechápou ani oni sami, natož my.
V této souvislosti zatím Chorvaté nemají zcela jasno o svém budoucím směřování. Veřejné mínění v podpoře vstupu země do Evropské unie kolísá. 
Odpůrci se ptají, proč by se Chorvatsko po tolika letech závislosti nemohlo konečně rozvíjet samostatně a zcela svobodně, aniž by mu kdokoliv cokoliv diktoval? Přesto je zřejmě pravděpodobnější, že se s dávnými „krajany“ z dob habsburské říše opět sejdeme, tentokrát pod modrou vlajkou s hvězdičkami.
Češi se mohou cítit v Chorvatsku jako doma i díky tomu, že tuto zemi objevili pro turistický svět a poznávají ji už celé století. Nejviditelnější české stopy najdeme v Bašce na ostrově Krk, kde novinář Emil Geistlich nechal v roce 1911 jen pár metrů od pláže postavit první hotel. Hosty lákal heslem „z pokoje rovnou do moře“. Na hřbitově v Bašce není jeho hrob s českým jménem jediný. Hned vedle je pochována lékařka Zdeňka Čermáková, která se starala o pacienty na celém Krku. Stala se zde legendou a slečnu doktoricu, jak jí říkali, si tady dodnes pamatují. 
A víte, proč turistické značení v okolí Bašky tolik připomíná to české? Před lety ho vytvořil Václav Tupý z Klubu českých turistů a nikde jinde než tady ho v Chorvatsku nenajdete. Češi byli mezi prvními turisty také v Dubrovníku. Do ozdravovny Mariin Dvor se jezdily léčit děti československých železničářů. Známý emblém ČSD je dodnes součástí fasády. Češka vila (Česká vila), dnes však bohužel opuštěná a zchátralá, připomíná dávnou českou stopu i na malém ostrůvku Vis. Přestože nás do Chorvatska může lákat spousta podobností a historických reminiscencí, jistě nás tato země přitahuje i svými odlišnostmi a zvláštnostmi.
Kromě Záhřebu a Slavonie se vyznačuje svým středomořským charakterem, který se neprojevuje jen příjemným klimatem, teplým mořem a typickou architekturou. Poznamenává i chování lidí, jež nás sice může někdy vyvést z míry, ale v každém případě stojí za poznání, protože i to je smyslem cestování. 
Jistě jste si už všimli, že nejčastější replikou, kterou v Chorvatsku uslyšíte, je „nema problema“. Počítejte ovšem s tím, že hned vzápětí se nějaká potíž určitě objeví. Je to univerzální odpověď na všechno, i když po ní třeba následuje už jen kupa nesrovnalostí či průtahů. Ale z druhé strany – není jistý rozumný nadhled u nás nedostatkovým zbožím? Ani s dochvilností si Chorvaté hlavu příliš nelámou. Ale nedivte se, na evropském jihu se život nekrájí tak přesně na minuty, jako ve střední Evropě. Není to však lék na stres, s nímž se severnější část kontinentu trvale potýká? Ale když už něco Chorvata vyvede z míry, vybuchne s pravou jižanskou vášní. Musíme počítat s tím, že ani na silnici nedokáže být trpělivý a klidný. Víme také, že Chorvaté jsou hrdí na svou vlast, i když mezi vlastenectvím a nacionalismem nedělají velký rozdíl. I v tomto případě jako by žili víc srdcem než hlavou. Proto je Chorvatsko plné vzrušujících emocí. A emoce vždy přitahují pozornost.
Jaroslav Skalický