Dolský mlýn
Už z něj moc nezbylo. Je to vlastně jen ruina skrytá v hlubinách pohraničního hvozdu u říčky Kamenice. Přesto tu v hlavní turistické sezoně bývá docela rušno, neboť Dolský mlýn je důležitou křižovatkou turistických tras. Kdo si chce místo vychutnat, měl by sem přijít mimo sezonu. Stačí si pak sednout na zbytky pískovcových zdí, přivřít oči a vzpomínat na scény z pohádek, které tu vznikly. Nebo poslouchat šumění Kamenice a představovat si generace jeho majitelů. Nebo nahlížet do temných zákoutí, kde se prý zjevují postavy z ponuré legendy, která je s mlýnem spojena…
Kdysi v hluboké minulosti prý odešel jediný syn majitelů mlýna do světa na zkušenou. Celkem se mu dařilo a stal se zámožným člověkem. Po mnoha letech se rozhodl, že navštíví své rodiče. Než dojel k mlýnu, zastavil se v místní hospodě, kde vyjevil svůj plán, přijít do mlýna jako neznámý pocestný a nechat se poznat až ráno.
První část plánu vyšla. Mlynář s manželkou neznámého a zarostlého muže ubytovali, aniž poznali, že se jedná o jejich vlastního syna. Protože jim za nocleh nabídl vysoký obnos, pochopili, že mají před sebou bohatého člověka. Touha po jeho penězích jim vnukla myšlenku na zločin, kterou následně zrealizovali. V noci pocestného zavraždili, oloupili a jeho mrtvolu zahrabali. Další den přijel do mlýna sedlák, aby se poptal, jak dopadlo setkání syna s rodiči. Teprve teď oběma došlo, čeho se dopustili. Mlynář se oběsil a jeho žena skončila svůj život ve vodě mlýnského náhonu.
Tolik stará legenda. Skutečností zůstává, že mlýn má opravdu dlouhou historii. První zmínka o mlýnu pochází již z roku 1515. Od konce třicetileté války patřil k bynoveckému panství, v roce 1696 ho odkoupil mlynář Jan Kryštof Pohl. V majetku rodiny Pohlů pak mlýn zůstal přes dvě staletí, až do roku 1910. Během své existence byl několikrát přestavěn. Výrazná barokní přestavba se odehrála v roce 1727, jak prozrazuje letopočet dodnes vyrytý na pískovcových veřejích hlavního vchodu. V té době měl mlýn tři vodní kola, z nichž dvě poháněla mlýnské soustrojí a jedno pilu na dřevo, protože k mlýnu patřila i pekárna a smolárna.
Při bližším pohledu na kamenný jez je vidět dosud dobře zachovaná propust, která sloužila pro plavení dříví. Mlynáři se však často dostávali do konfliktu s dřevaři, když většina vody během plavení procházela propustí a nikoliv do mlýnského náhonu. Navýšení množství splavovaného dříví v 19. stol. vedlo k tomu, že od roku 1814 dostal majitel mlýna právo vařit pivo a destilovat lihoviny jako odškodné za ušlý zisk během plavení klád. Ke stávajícím stavbám tak přibyla i palírna kořalky.
S nástupem nových technologií se mletí obilí dostávalo do pozadí a majitelé se začali věnovat novým aktivitám. V roce 1888 obdržel mlynář i výčepní právo, což se velmi hodilo, protože u zdejšího jezu se nacházela dolní zastávka lodiček po proplutí Ferdinandovou soutěskou. Dolský mlýn, v té době nazývaný Grundmühle, se stal oblíbeným výletním hostincem a turistickou destinací. Na začátku 20. stol. už měl jen jedno kolo a turistický ruch stále více nahrazoval původní řemeslo. Definitivní ránu Dolskému mlýnu uštědřila 2. sv. válka a následný odsun téměř veškerého obyvatelstva.
Na začátku 50. let si jej vyhlédli tvůrci jedné z nejstarších českých pohádek jako kulisu pro několik zásadních scén. Pyšná princezna si získala srdce diváků i cenu za nejlepší dětský film na festivalu v Karlových Varech. Díky slavné pohádce můžeme vidět, že v době natáčení byl mlýn ještě relativně zachovalý. Na druhou stranu, sami filmaři přispěli k jeho další devastaci, když nechali zlikvidovat jednu ze staveb, která se jim nehodila do záběru.
O zbytek se postaral čas a vandalové. Dřevěné části mlýna zmizely, zůstala jen torza zdí z pískovcových kvádrů. Lokalita se dostala pod ochranu až se vznikem národního parku a teprve v roce 2007 byl mlýn vyhlášen kulturní památkou. Svoji současnou podobu získal především díky neúnavné práci nadšenců a dobrovolníků, kteří zříceninu opravili a stabilizovali obvodové zdivo.
Dnes je opět vyhledávaným objektem filmařů pro novodobé pohádky. V letech 2008–2009 zde vznikly hned dvě – Ztracený princ a Peklo s princeznou. Při té druhé se dokonce do mlýna instalovalo provizorní dřevěné vodní kolo, aby scéna vypadala autentičtěji. V roce 2016 se v okolí mlýna natáčela další pohádka Pravý rytíř.
Asi 300 m proti proudu Kamenice najdeme nenápadný mostek přes řeku, který pochází z roku 1902. Byl postaven z železobetonu jako prý nejstarší stavba tohoto typu na území Rakouska-Uherska. Kousek od něj najdeme statný, přes 180 let starý smrk, kterému se říká Královský. Na přilehlé louce se občas v turistické sezoně předvádějí stará řemesla a přes mostek vede žlutě značená stezka údolím říčky Jetřichovické Bělé. Ta je současně nejsnazší přístupovou cestou k mlýnu od Jetřichovic. Další možností je příkrá cesta od Kamenické Stráně či strmé schodiště, které zdolává stěnu soutěsky směrem k Vysoké Lípě.
Dolský mlýn je unikátní památkou na staré mlýnské řemeslo v Českém Švýcarsku. Dodnes je udržován díky práci dobrovolníků, kteří se o mlýn starají již sedmnáctým rokem. Od roku 2007 jsou organizováni v občanském sdružení a každoročně svolávají několik brigád na opravu a údržbu této jedinečné lokality.
Další články z vydání o Českém Švýcarsku naleznete zde