Střední Amerika a Karibik s pestrou tropickou přírodou, rázovitými venkovskými domky a lidmi obdělávajícími svá políčka jsou oblastmi, kde se naivním umělcům daří – vedle Nikaraguy a Haiti i v Dominikánské republice.
Mezi nejznámější umělce tu patřil Jaime Colson (1901–1975), považovaný za zakladatele moderního výtvarného umění své země, ačkoliv značnou část svého života strávil, a to i kvůli dlouhotrvající Trujillově diktatuře (1930–1961), v zahraničí – v Paříži, Španělsku, Mexiku, na Haiti i na Kubě. Určitou dobu pracoval v blízkosti Picassa. Ačkoliv proto tvořil i surrealisticky a kubisticky, vynikl zejména jako figurální naivista, zobrazující lid své rodné země při všech představitelných pracích, oslavách, zábavách a tancích.
Dominikánské naivní umění vychází z tradic dávného indiánského národa Taínů, jejichž symboly a zvířecí i lidské postavy zůstaly dodnes ztvárněny na stěnách dominikánských jeskyň. Původní domorodé umění obohatili španělští dobyvatelé a rovněž z Afriky zavlečení černí otroci. Dnes dochází na Hispaniole k míšení naivního umění dominikánského a haitského. A není divu – Haiťané tíhnou k tomuto druhu malby snad ještě víc než Dominikánci, a bída ve vlastní zemi je nutí čím dál víc hledat obživu v dominikánském hlavním městě, navíc oproti své vlasti hojněji navštěvovaném zahraničními turisty. Pokud si zakoupíte na jeho ulici pěkný naivní obrázek, nikdy si nebudete docela jisti, zda jde o dílo dominikánské či haitské. Ostatně jde o dva národy s pořádnou dávkou společné historie, blízkými kulturními kořeny a navíc obývajícími podobné přírodní prostředí.
V centru Santo Dominga se na nároží ulic El Conde a Isabel la Católica nachází Dominikánská škola výtvarného umění, jejíž součástí je stálá prodejní výstava místních umělců. Díla zdejších malířů nenajdeme ale jen v obchodech se suvenýry, nýbrž i přímo na ulicích hlavního města a samozřejmě také ve všech významnějších turistických plážových centrech. Ceny záleží samozřejmě na tom, jak dalece internacionální ta střediska jsou. Snad nejhezčí obrázky hustě lemují chodníky bočních uliček přímořského střediska Boca Chica, kam jezdí více místní, popřípadě návštěvníci hlavního města, kteří si chtějí vyjet na nejbližší písečnou pláž nacházející se 31 km východně, jen kousek dál za místem, kde z pobřežní dálnice odbočila silnice na malý poloostrov, na němž vyrostlo hlavní mezinárodní letiště ostrova.
Další články z vydání o Českém ráji zde