Kohoutí zápasy nejsou jen napínavou podívanou. Plní i další sociální funkce a zasahují do složitých společenských vztahů, které jsou pro Evropany často jen těžko pochopitelné.
S kohoutími zápasy se nesetkáme pouze v Dominikánské republice, ale i v mnoha dalších státech Latinské Ameriky, jihovýchodní Asie i jinde. Někde jsou zcela legální, jinde jsou povolovány jeden či dva dny v týdnu, nebo jsou ilegální, ale vládou tolerované. Kohoutí zápasy je možné navštívit i v ostrovních teritoriích USA. Jejich známými příznivci byli i američtí prezidenti G. Washington a T. Jefferson, Abraham Lincoln prý býval dokonce rozhodčím.
Počátky těchto zápasů sahají až do starověké Indie, Číny a Persie, odkud se dostaly někdy v 5. stol. př. n. l. do Řecka. Boj neodmyslitelně patří ke kohoutí povaze a je dost možné, že kohoutí zápasy byly počátkem domestikace divokého kura bankivského, z něhož pochází kur domácí.
Kohoutí zápasy nejsou jedinými, které lidé sledují pro zábavu a vzrušení. Již z antických dob známe zápasy šelem v aréně, někdy doplněné i zápasy s člověkem, ať již gladiátorem či odsouzencem. Jejich obdobou je i současná korida. Ve všech případech, kdy spolu bojují dvě zvířata, jde o souboj samců, jejichž vzájemná nevraživost vychází z jejich přirozeného teritoriálního chování. Bojující samec je většinou chápán i jako zástupný symbol mužských ctností.
Kohoutí zápasy mají v Dominikánské republice dlouholetou tradici a jsou vyhrazeny především mužům, kteří berou tento sport velmi vážně. Vlastnictví kohouta-šampiona mnohé z nich naplňuje větší pýchou než vlastnictví auta či dokonce přízeň krásné ženy. Arény se zde nazývají galleras, ty největší, zvané koloseum, mívají i několik bojových placů.
Zasedáme na místa a okamžik krvavého souboje se blíží. Moderátor a rozhodčí zápasu v jedné osobě vyvolává základní informace o bojovnících a začíná se sázet. Kohoutí zápasy jsou i výnosným byznysem. V případě velkých sázek je možné peníze složit do kasy, ale naprostá většina sázek se uskutečňuje prostřednictvím sázkařů nebo přímo mezi diváky. Vzájemné vyplacení sázek je zaručeno osobní ctí. Není větší poklesek, než nesplacená sázka. Pohrdání, které by dlužníka stihlo, by jej společensky zcela zničilo.
Speciální bojové typy kohoutů se od těch „dvorkových“ dost liší. Jsou vyšší, silnější a dostávají speciální krmnou směs, přičemž každý majitel má na úspěch jiný, zaručený a samozřejmě tajný recept. Často se používají injekce anabolických steroidů, povzbuzující amfetaminy a také kofein či další drogy ke stimulaci srdeční činnosti. Někdy se ještě těsně před zápasem kohoutům pokropí hlava prvotřídním dominikánským rumem.
Kohouti jsou před zápasem také speciálně upraveni. Peří na běhácích je vyškubané, a tak jsou mohutné svaly na „stehnech“ dobře patrné. Tato úprava však slouží především pro ochlazení adrenalinem vybuzeného těla, které se při fyzickém vypětí v průběhu souboje přehřívá a hrozil by teplotní kolaps. Tupírovaný hřebínek pak omezuje možné cíle, na které může protivník zaútočit, a podobné je to i s částečným ostříháním peří na zádech. Tento sestřih nemají všichni kohouti, vždy však platí, že spolu mohou vzájemně bojovat buď jen ostříhaní, nebo neostříhaní. Nejvíce péče se věnuje ostruhám – v některých oblastech používají kohouti při boji své přirozené ostruhy, jinde, jako zde, se jim připevňují prodloužené ostruhy z tvrdého plastu. Do r. 1996, kdy to bylo vládou zakázáno, se používaly ostruhy z želvích krunýřů. Někdy jsou ostruhy ocelové, na význačných závodech i stříbrné a existují i modifikace se žiletkami. Náhodný úder takovou ostruhou však může být nebezpečný i pro člověka.
Před každým soubojem se kohouti zváží, aby jim mohl být přidělen odpovídající protivník. Do arény vstupují se zápasníky i jejich majitelé, kteří je k sobě postrkují, aby se mohli lehce klovnout, ale nic víc. Tím je vzájemně rozdráždí. Přítomnost soka uvádí kohouty do bojového tranzu, což prozrazuje načepýřené peří na krku.
Kohouti už zůstali v kruhu sami. Boj začíná. Arénou se rozléhá skandování davu. Zápasníci se zprvu jakoby ignorují a pak to začne. Peří na krku se roztáhne do nádherné blyštivé hřívy, těla vylétnou nečekaně vysoko, napřažené pařáty vyzbrojené ostruhami a ostrý zobák zasazují protivníkovi smrtící údery. Načepýřené klubko zuřivosti. Bojová mašina. Adrenalinem vybuzená koule peří. Boj. Stres. Řev a skandování. Každý povzbuzuje svého šampiona. Kdo prohraje, zemře. Kohouti se na sebe zuřivě vrhají, krev cáká na kolem sedící diváky jen chabě chráněné novinami a bílé peří se barví do ruda. Trvá to jen pár desítek sekund. Bojovníci jsou stále plni sil, když tu dav jednohlasně, mohutně zařval. Nevíme, kde udělal šampion, na nějž jsme si vsadili, chybu, ale vzápětí bezvládně padl do prachu bojiště. Jeho sok mu proklovl lebku. Pár posledních záškubů a … Je konec.
Vzduch se nasycuje doutníkovým kouřem, výpary alkoholu, potem i pachem krve. Rozhodčí vyhlašuje všem zřejmý výsledek a šťastný majitel vítěze dojatě objímá svého šampiona. Z arény ho vyprovází pochvalné skandování.
Diváci se uklidní, aréna uklidí a vše je připraveno na další souboj. Ten je však mnohem vyrovnanější. Kohouti zbrocení krví se už jen potácejí po aréně a pohled na ně je žalostný. Utéct však nemohou, a tak boj pokračuje. Rozhodčí ukončuje zápas po dlouhých deseti minutách bez zřejmého vítěze. Oba ptáci jsou stále naživu, ale pro naši psychiku byl tento zápas mnohem náročnější. Smrt v bojové aréně je krutá, ale samotný život kohoutů je poměrně příjemný. Pro svého majitele je kohout potencionálním zdrojem pýchy i peněz, a proto se o něj stará se vší péčí.
Kohoutí mají poměrně velké výběhy, dostatek krmení, vody i odpočinku. Kromě fyzické zdatnosti se v ptácích posiluje i jejich dominance. Kohout se musí „považovat“ za toho nejlepšího a nejsilnějšího, jinak by do soubojů nešel s takovým odhodláním.
Z arény odcházíme se smíšenými pocity. Na betonovém obrubníku sedí patnáctiletý chlapec a nepřítomně se dívá před sebe. Na klíně má položenou prázdnou dřevěnou přepravku na kohouty. Ale na sentiment nezbývá příliš času. Poražení kohouti jsou oškubáni a pak následuje jejich porcování a smažení. Neúspěšné šampiony si můžete dát k večeři. Ale pomyslete na to množství podpůrných látek, které během chovu i před zápasem dostávají.
Další články z vydání o Českém ráji zde