Petrohradem se lze přepravovat po silnici, po kolejích, po vodě i pod zemským povrchem. Nejromantičtější jsou bezpochyby projížďky malou loďkou po řekách a kanálech, prozaičtější a o poznání méně příjemné cesty přeplněnými dopravními prostředky.

Petrohrad je „tramvajovou“ metropolí. Město křižuje bezmála 700 km kolejového svršku, což je nejvíc na celém světě. Tramvaje jsou také nejstarším fungujícím dopravním prostředkem ve městě. První linka byla zprovozněna před necelými sto lety. Cestu tramvají rozhodně nedoporučuji těm, kteří jsou zvyklí na poměrně rychlou přepravu. Koleje i vozidla jsou ve špatném technickém stavu, tramvaje navíc často uvíznou v permanentních městských zácpách. Slouží proto spíše k přepravě seniorů, kterým nějaká ta hodinka navíc strávená na cestě nenabourá denní program.

K rychlému přesunu mezi dvěma vzdálenými body vám spolehlivě poslouží petrohradské metro. Ve městě funguje od roku 1955. První trasa dlouhá necelých 11 km zahrnovala osm stanic, jejichž výzdoba byla pojata ve velkém stylu. Řemeslníci použili více než 22 000 m² mramoru, 10 000 m² žuly a 700 unikátních světel a lustrů. V současnosti projede 58 stanicemi dva a půl milionu cestujících denně. K přepravě můžete využít tradiční kovový žeton, ale i moderní magnetické karty. Pokud se vám zachce, můžete v metru strávit celý den, platíte totiž pouze za vstup. Doba pobytu v podzemí není nijak omezena.

Na zcela tradiční způsob placení narazíte v drtivé většině autobusů a trolejbusů. V každém voze jezdí „konduktér“, který vám za peníze odtrhne z objemného papírového kotouče jednu jízdenku. Cestou za novou „obětí“ nezapomene zkontrolovat legitimace ostatních pasažérů a nekompromisně „zkásne“ každého, kdo žádnou průkazkou nedisponuje.

Pouze s hotovostí uspějete rovněž při přepravě populární „maršrutkou“, což je v podstatě upravená dodávka pro přepravu zhruba 15 cestujících. Tyto minibusy jezdí v pravidelných intervalech po trasách městské hromadné dopravy, pochopitelně mnohem častěji a spolehlivěji, i když o něco dráž. V zimě navíc oceníte i příjemně vytopený interiér, o čemž byste si v „normálním“ autobuse mohli nechat jenom zdát. Další nespornou výhodou je skutečnost, že „maršrutku“ odchytíte mávnutím ruky kdekoliv po trase a řidiče můžete požádat o zastavení na potřebném místě.

Dalším specifikem jsou autobusy či trolejbusy s označením K (komerční). Na těchto spojích neplatí žádné průkazky, platí se v hotovosti o něco vyšší suma než v „normálním“ vozidle. Za tento příplatek se na oplátku dočkáte rychlejší jízdy v poloprázdném autobuse.

Pokud vám nevyhovuje ani jeden z uvedených způsobů dopravy, a přesto nechcete platit nekřesťanské peníze za standardní taxík, stačí si stoupnout k silnici a nastavit ruku, jako když stopujete. Po chvíli čekání zastaví u chodníku nejčastěji starý „žigulík“ s řidičem středních let za volantem. S tímto „soukromníkem“ pak můžete smlouvat o ceně za daný úsek cesty. Pokud se vám suma bude zdát příliš vysoká, můžete auto „poslat k vodě“, zkusit zastavit další a dohodnout výhodnější podmínky. Služby amatérských taxikářů oceníte zejména při návratu z nočního otevírání mostů, kdy žádná jiná dostupná doprava v podstatě nefunguje.

Petrohrad má pět železničních nádraží. Nejstarší je Moskevské, které vzniklo v letech 1843–1851 na dnešním náměstí Vítězství. Odtud také vyjel 18. 8. 1851 první dálkový vlak do Moskvy. Carská souprava s imperátorem Mikulášem I. a jeho rodinou projížděla po čerstvě dokončené železniční trati. Kvůli panovníkově bezpečnosti hlídalo její okolí několik tisíc vojáků. Obavy z přejezdu mostů vyřešil car po svém. Před mostem vystoupil pokaždé z vlaku a vrátil se do něj až poté, co souprava most překonala.

S další historickou postavou je spojeno populární Finské nádraží. Právě tam totiž přijel v dubnu 1917 z emigrace Vladimír Iljič Lenin. Revolucionáře dodnes připomíná socha na nedalekém náměstí a rovněž parní lokomotiva číslo 293, kterou lze spatřit ve skleněném pavilonu přímo na jednom z nástupišť. Finské nádraží hrálo důležitou roli také v době blokády. Tehdy to byla jediná fungující stanice ve městě, kam mířily vlaky s potravinami. Dnes odtud můžete vyrazit například k Ladožskému jezeru nebo do Helsinek.