Na hony vzdálen typickým obřím velkoměstům, relativně malý Dunedin leží uhnízděn v romantické krajině pláží, písčitých útesů a borových hájů jihovýchodního pobřeží Jižního ostrova. Je to město vzácného šarmu – jeho široké ulice září barvami, pulzují kulturním životem a obrázek doplňuje nevtíravá krása novozélandské přírody.

Univerzitní město s bohatou minulostí psanou skotskými přistěhovalci se rozprostírá kolem chráněného zálivu, který odděluje od pevniny poloostrov Otago. Viktoriánské a edvardovské věže místních kostelů a kaplí jsou viditelné již z dálky a neogotické stavby i další impozantní budovy se významně podílejí na celkové atmosféře města. Centrum je pozoruhodně kompaktní, s řadovou, pro Dunedin velmi charakteristickou zástavbou rozličných kaváren, obchůdků s kvalitním místním i světovým uměním či módních salonů.

Stodvacetitisícový Dunedin je hlavním obchodním a podnikatelským centrem regionu Otago, sídlem prestižní, vědecky zaměřené Otago University a mnoha úřadů a institucí. Už před více než šesti stoletími zde Maory zaujaly zalesněné vršky lemující bezpečný záliv. V roce 1848 tady skotští imigranti založili první osadu, které symbolicky dali jméno Edinburghu ve skotské gaelštině (Dùn Èideann). O 13 let později bylo necelých 100 km od pobřeží objeveno zlato, které proměnilo Dunedin v obchodní centrum národního významu. Právě příjmy proudící do městské pokladny v souvislosti s těžbou zlata umožnily vznik dodnes obdivovaných staveb.

Snad nejtypičtější dominantou této éry je mohutná budova vlakového nádraží postavená v letech 1904–1906 ve stylu vlámské renesance. Nedávná rekonstrukce oprášila její zlaté časy, v bohatě zdobených interiérech se dnes konají nejrůznější kulturní akce – od módních přehlídek po vernisáže výstav. Na nádraží také končí dnes už historická železniční trať, která kdysi spojovala pobřežní Dunedin s vnitrozemskou oblastí Central Otago. Během druhé poloviny 20. století byla řada železničn…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Nový Zéland