„Všimněte si,“ ukazuje náš průvodce na skupinu chlapců, kteří zrovna procházejí kolem nás, „míjejí sochu krále po levé ruce, to aby měli zakladatele blíž ke svým srdcím. Je to zdejší tradice. A Eton vybral Jindřich proto, aby mohl výstavbu koleje pozorovat z cimbuří svého sídla ve Windsoru.“
Ulice Thames Street nás od windsorského zámku přivádí k řece. Když Temži přejdeme po lávce pro pěší, jsme už v Etonu. Připomíná spíš protáhlou vesnici než městečko, v němž sídlí jedna z nejprestižnějších anglických soukromých škol. Dlouhou High Street, v podstatě jedinou zdejší opravdovou ulici, lemují nízké, většinou dvoupatrové domy. Míjíme puby, kavárny, galerie, knihkupectví, prodejny s hudebninami a potkáváme mladíky v černých školních uniformách. Nejvíc se jich objevuje před budovou z červených cihel s honosným průčelím, do níž vcházejí polootevřenými dřevěnými vraty. Hoši, kteří z nich naopak vycházejí, jsou většinou oblečeni do sportovních úborů. Vejdeme dovnitř a před námi se otevře rozlehlé prostranství, jemuž na protější straně vévodí dvojice věží s hodinami. Uprostřed stojí socha, před kterou nás čeká David Coleman, bývalý učitel, s nímž máme domluvenu prohlídku školy.
„Nemůžeme začít jinde než u sochy Jindřicha VI. Králi bylo teprve 19 let, když se rozhodl založit chlapeckou internátní školu. Vzorem mu byla škola ve Winchesteru, která vznikla už o 60 let dříve,“ připomíná náš průvodce. Dozvídáme se, že Jindřichovým záměrem bylo poskytnout bezplatné vzdělání sedmdesáti chlapcům z chudých rodin, kteří by pokračovali ve studiu na King´s College na univerzitě v Cambridgi. Tuto kolej Jindřich založil o rok později. V Anglii se ale rozhořela válka růží mezi panující dynastií Lancasterů a příbuzným rodem Yorků o trůn, jehož se zmocnil Jindřichův synovec Eduard IV. Vzdělání ho nezajímalo, a tak další budoucnost školy závisela na darech zámožných Angličanů.
Za víc než půltisíciletí existence prošly po zdejším dláždění statisíce studentů. A výjimečnost místa je patrná na každém kroku. Přesvědčujeme se o tom v budově, nazývané Lower School, dokončené v roce 1443, jež tvoří severní část nádvoří. Dlouhá úzká učebna, jejíž strop podpírají tmavé dřevěné sloupy, pamatuje počátky školy a navíc je pořád využívaná. Sedáme si do lavic, ve kterých jsou do hloubky vyryty nejrůznější znaky, jména a ornamenty. Zdá se, že v destruktivní zálibě projevující se ničením školních lavic si žáci libují od středověku. Měli to tehdy dokonce jednodušší, protože nosili do školy nůž, jímž mohli řezat do dřeva. „Hráli takovou hru, že na vyšší straně desky stolu nalili inkoust do vyrytých drážek a pak se sázeli, kudy poteče dolů,“ vysvětluje David spletitost rytin. Když už Lower School nepostačovala rostoucímu počtu studentů, byla postavena v 17. stol. Upper School…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Londýn 3