Vydat se od pramene Innu po stejnojmenné cyklostezce z průsmyku Malojapass (1815 m n. m.) přes světoznámý Sv. Mořic a pozvolně klesajícím údolím napříč Engadinem je fascinujícím a zároveň nejpříjemnějším způsobem, jak poznat tento kraj ze sedla kola. Cykloturisté okouzlení úchvatnými výhledy na okolní alpské hřebeny projíždějí bez větší námahy údolím lemovaným rozeklanou skupinou Bernina (4049 m n.m.) a Engadinskými Alpami s malebnými kamennými obcemi Rétorománů ve stylu selské renesance.
Innská cyklostezka začíná na území Švýcarska v Graubündenu, pokračuje do Rakouska, kde prochází Tyrolskem a Horními Rakousy, aby po 530 km dosáhla svého cíle u soutoku Innu s Dunajem v bavorském Pasově (302 m n. m.).
Engadin je se svými alpskými průsmyky výzvou i pro nejnáročnější cyklisty – etapově či hvězdicově zde můžete zdolat nejslavnější sedla alpského trojzemí! Již pouhé názvy horských průsmyků vzbuzují v myslích nadšených silničních cyklistů vzrušující pocity. Každé šlápnutí do pedálů nezlomné borce přibližuje k jejich snu v podobě věhlasného alpského sedla s nezapomenutelnými výhledy i hrdým pocitem fyzického zadostiučinění. Ryzími cyklistickými výzvami tohoto švýcarsko-italsko-rakouského pomezí jsou Malojapass (1815 m), Berninapass (2328 m), Forcola di Livigno (2315 m), Ofenpass (2149 m), Reschenpass (1507 m), Umbrailpass (2501 m) a především Passo dello Stelvio (2757 m) s vyhlídkou na ledovce Ortleru (3905 m), nejvyššího vrcholu někdejšího Rakouska-Uherska.
Vraťme se z vrcholů zpět do údolí Innu a projeďme si společně švýcarskou část této cyklostezky. První etapu zahájíme v sedle Malojapass, které z italské strany směrem od Chiavenny vykazuje převýšení více než 1500 m na zhruba třiceti kilometrech. Na švýcarské straně se ale do Sv. Mořice, kam budeme směřovat, jede téměř po rovině. Nerozlučným průvodcem našeho putování bude Inn, který vytéká nad Malojou z jezera Lunghinsee. Protéká nejprve širokým údolím Oberengadin s jezery Silsersee, Silvaplanersee a St. Moritzersee. Pak se údolí pozvolna zužuje a v dolní části Unterengadinu dostává podobu kaňonu. Horskou dominantu údolí na jihu nad Malojou tvoří Bernina, nejvýchodnější alpská čtyřtisícovka.
Cyklostezka nás zprvu celkem bez námahy vede překrásnou velehorskou krajinou s bílými špičkami hor, zelenými terasami na úpatí a křišťálovými jezery podél ještě mladého a divokého Innu. Přijíždíme do noblesního Sv. Mořice, který byl dvakrát dějištěm zimních olympijských her (1928 a 1948), dnes je známým lyžařským, ale i lázeňským a turistickým střediskem, vyhledávaným bohatou klientelou.
Ze Sv. Mořice pokračujeme podle značení do Samedanu, který je dopravní křižovatkou oblasti. Zaujme nás svými bílými domy ze 16.–18. stol. v úzkých uličkách a výhledy na Berninu. Brzy dojedeme do La Punt-Chamues-ch s honosnými patricijskými domy. Údolí se před námi rozšíří a my postupně projíždíme engadinskými vesnicemi s mohutnými kamennými domy, které by mohly vyprávět příběhy o krutých zimách. Trasa v této části trochu poškádlí naši kondici právě díky výjezdům k horským vesničkám. V Zuozu se opět pokocháme historickým jádrem této pozoruhodné horské vesnice s kamennými patricijskými domy ze 17. a 18. stol. a rustikálními hotely a gotickým kostelem s krásným portálem. Ve vesničce S-chanf oceníme další pěkné příklady tzv. selské renesance Rétorománů.
Na 60. kilometru nás vítá Zernez (1474 m n. m.), horské městečko s kamennými patricijskými domy, východisko výletů do Švýcarského národního parku. Ze Zernezu od kostela pokračujeme podle značení po šotolinové stezce na pravém břehu Innu přes Susch do Lavinu v Dolním Engadinu, kde přejedeme Inn, souběžnou železnici i silnici a vystoupáme do údajně nejhezčí švýcarské obce Guarda. Tam budeme obdivovat nejen pohled do údolí a na okolní vrcholy, ale především svérázné domy zdobené sgrafity ve stylu selské renesance. Odtud pokračujeme po značené asfaltové stezce sjezdem do Ardenu, abychom opět stoupali do bočního údolí a odtud do dalších dvou krásných engadinských vesnic – Ftanu a Scuolu. Ve Scuolu na nás dýchne lázeňská atmosféra, jsou zde dva minerální prameny, lázně, ale také bohatě zdobené engadinské kamenné domy. Naší další zastávkou bude Tarasp, jeden z nejpůsobivějších graubündenských hradů pocházející už z 11. stol. a v 16. stol. přestavěný a rozšířený do dnešní podoby.
V závěru údolí klesneme k Innu a podél jeho divokého toku po šotolinové cestě dojedeme přes Sur En do obce Strada a do Martiny, na švýcarsko-rakouskou hranici.
Další články z vydání o Graubündenu zde