Život na Srí Lance byl od pradávna spojen s řadou rituálů a ceremonií. Bez nich se neobešel nástup do školy, do nové práce či odchod z domova na delší cestu. Nejbarvitějším srílanským svátkem je Esala Perahera v Kandy.
Dvoutýdenní festival se koná v lunárním měsíci esala (červenc/srpen) a láká do Kandy tisíce turistů z celého světa. Snědí průvodci místních cestovních kanceláří jim plynnou angličtinou vyprávějí o historii bývalého hlavního města, které bylo již ve 13. a 14. stol. náboženským a politickým centrem země. Dnes zde žije mezi rozčepýřenými palmami na úpatí kopců a kolem poklidného jezera 120 000 obyvatel. Ti zůstávají věrni své tradiční kultuře – tancům, hudbě, umění a zručné rukodělné práci, jež se už třeba z Kolomba vytrácí.
Umění mladých tanečníků lze během festivalu obdivovat každé odpoledne v Kandyan Arts Association Hall. Na scéně se objeví urostlí bubeníci v přiléhavých kalhotách a širokých sukních lemovaných úzkým červeným a modrým proužkem. Jejich snědé hrudi zdobí ornamentální šperky a na hlavách jim trůní světlé turbany s barevným střapcem. Svalnatá těla se mrštně pohybují v rytmu bubnů a veselé střapce poletují ze strany na stranu. Dvojici bubeníků záhy doplní trio umných tanečníků. Tempo jejich pohybů se zvyšuje, vše nakonec vyústí v několik rychlých piruet.
Každý tanec má svou symboliku. Panthera představuje mužskou sílu a moc, narilatha naopak ženskou jemnost a krásu. Oblíbeným představením je imitace lovce, který objevil kořist a poté, co ji úspěšně skolil, se veselí ze svého hrdinství. Poija symbolizuje přinášení obětních dárků chrámovým bohům spolu s rozsvícenými svíčkami, gini sisila je tancem polykačů ohně. Ti si bez jakékoliv úhony potírají kůži rozžhavenými poleny, vkládají je do úst či se volně procházejí po rozpálených uhlících. Zkrocení plamenného živlu však musí být příznivě nakloněny i vyšší síly, a je tedy nutno se jim před každou show poklonit.
Nejkrásnější podívanou je tanec masek, oblíbený především na jihu ostrova. Masky představují různé démony a zvířata. Na dřevěný podklad se nanášejí přírodní barvy matného odstínu či jasné a svítící barvy syntetické. Konečné dílo s vypoulenýma očima, ďábelskými zuby, vypláznutým jazykem a plameny místo vlasů se často stává nejen tanečním doplňkem, ale i suvenýrem, který si odvážejí turisté. Výrobny těchto pěkných dekorací nejrůznějších velikostí i typů jsou rozesety po celém ostrově. Ceny jsou často předmětem smlouvání a vzájemné dohody.
Taneční představení končí vlněním štíhlých kober a diváci se rychle vytrácejí směrem k městskému chrámu. Horoskop totiž stanovil začátek dnešního procesí (perahera) na osm hodin a sedm minut. I když hodinové ručičky ukazují teprve šest, místní nedočkavci pomalu zaplňují hlavní ulice města a usazují se blízko silnice, po níž se vydá večerní průvod. Nejvýhodnější pozice jsou již beznadějně obsazeny a jindy prázdné prostranství před chrámem je nyní plné černovlasých žen oděných do barevných sárí, mužů v tradičních sukních sarong a švitořících dětí.
Všechny přístupové cesty k centrálnímu náměstí kontrolují jednotky místní policie, která provádí prohlídky nejen příručních tašek, ale i osobní. Zahraniční návštěvníci se nemusí obávat, že by nedostali dobrá místa – je pro ně totiž rezervována část chodníku s pohodlnými židlemi blízko jezera. Vstupní lístek na tuto „galerii“ vytáhne z peněženky tisíc rupií a sedadla je nutno zabrat nejméně hodinu před začátkem. Pro ty, kteří by chtěli ušetřit a nevadí jim hlučná společnost domorodců, se vždycky najde místo na protější méně pohodlné straně ulice. Tam se sice sedí na holé zemi, ale zato zdarma.
Tradice tohoto procesí sahá až ke králi Šríméghavarnovi, z jehož rozhodnutí se jedenkrát ročně projevovala úcta Buddhovu zubu, svaté relikvii, která symbolizovala suverenitu země. Průvod nabýval postupně na kráse a bohatosti, jeho dnešní podoba pochází ze 2. pol. 18. stol., kdy král Kírti Šrí Rádžasinha pozval na Srí Lanku řadu mnichů ze Siamu, aby povznesli buddhistické učení a zrekonstruovali poškozené kláštery. Na jejich doporučení rozšířil král účast na Peraheře o čtyři kandyjské dévale – chrámy a svatyně, které využívají k modlitbám současně buddhisté i hinduisté.
Je přesně osm hodin a sedm minut a úder velkého bubnu oznamuje začátek. Uprostřed silnice se rozestaví muži v bílých plátěných kalhotách a v dokonalé souhře mrskají kolem sebe dlouhými provazy. Po nich následují vlajkonoši. Jako první se představí symbol Srí Lanky s dekorativním lvem a za ním pak barevné buddhistické vlajky. Vzadu se ozývají bubny a tamburíny, jejich dunivé zvuky se pomalu přibližují. Spolu s nimi přicházejí i trubači s trubkami a lasturami a samozřejmě tanečníci. Ti zde rozhodně nesmí chybět. Dodávají celé pouti veselost, dynamiku a eleganci. Mnozí ještě před chvílí účinkovali v představení v tanečním centru. Nyní, sotva si trochu odpočinuli, jsou opět zabráni do víru tance. Někteří z nich věnovali studiu jednotlivých kreací celé roky, aby dosáhli mistrného výkonu. Však také publikum nešetří obdivem a umělce obdařuje jásavým potleskem.
Hemžení útlých těl osvětluje záře hořících kokosových ořechů. Nosí je muži v červených maskách v kotlících upevněných na dlouhých tyčích. Ořechové skořápky se spalují velmi rychle a topivo je třeba často doplňovat. V takových chvílích se z kotlíků ženou dlouhé plameny a jiskry se rozlétnou na všechny strany. Štěstí, že nesedíme v první řadě.
Kolem nás mezitím protančí několik skupin. Na řadě jsou akrobaté s ohněm. V rukou se jim točí velká ohňová kola, která ti zručnější vyhazují vysoko nad hlavu a opět je chytají. Dva chlapci provádějí obdobné kousky na chůdách a několik dalších balancuje s hořící nádobou. Tu mají připevněnu provázkem k hlavě a obratnými pohyby ji roztáčejí. Rozžhavené kotlíky vytáčejí své piruety a kmitají se kolem mrštných těl. Mohutný aplaus otřásá uchvácenou tribunou.
A nyní přicházejí majestátní sloni. Našlapují pomalu a zlehka, oblečeni do barevných přehozů se svítícími žárovkami. Dívají se na okolní svět škvírami vystřiženými v látce a mocně kývají choboty. Ten nejsvatější slon z chrámu Buddhova zubu má kly ozdobené zlatými chrániči a na hřbetě nese ozářený altánek. Uvnitř je na tmavovínové podušce uložena zlatá dagoba – replika malé stupy, v jejímž nitru se nachází Buddhova relikvie. Za slonem kráčí úctyhodný Dijavadana Nilome, do zlatem zdobeného šatu oděný vrchní laický strážce chrámu Buddhova zubu a šéf procesí, následovaný dalšími chrámovými reprezentanty.
Všeobecně uctívané relikvii je prokázán patřičný hold, ale průvod ještě zdaleka nekončí. Jako další se představí čtyři zmíněné dévale – chrám Náthy (strážce města Kandy), Višnua (ochránce buddhismu), Kataragamy (bůh ztotožňovaný s bohem války Skandou) a Pattiní (bohyně zdraví a cudnosti). Jejich procesí doprovázejí opět tance a také děti chrastící malými bubínky a činely. Více než sto okrášlených slonů odděluje jednotlivá vystoupení a dodává lesku celé parádě.
Průvod Kataragamy uvádí paví dekorace – viditelný projev hinduistického vlivu, který se odráží třeba i ve sklonu k sebeumrtvování, jež můžeme považovat za jakýsi druh pokání. Muži si zarážejí do krku a jazyka drobné špejle nebo si zavádějí pod kůži na zádech železné háčky visící na provázcích, které ovládá jiný tanečník. V Peraheře je těchto bolestivých výjevů málo, v kompletní škále je lze vidět během festivalu ve městě Kataragama, který se koná ve stejném měsíci jako Esala Perahera. Pattiní je též bohyní dobrého zdraví a bytí, proto v jejím procesí pochodují rovněž dívky ve venkovských šatech, jež svými pohyby naznačují rozsévání rýže a jiné domácí práce.
Celá veselice trvá téměř tři hodiny a každým dalším dnem nabývá na bohatosti. Defiluje stále větší množství umělců i slonů, vrcholu pak dosahuje procesí v den měsíčního úplňku. V poledne tohoto dne prochází ulicemi až 150 slonů. Na závěr celého průvodu se vydá procesí k řece Getambe na jižním předměstí Kandy, aby se tam naplnily vodou čtyři hliněné nádoby. Místo, odkud lze vodu čerpat, se určí pomocí zakulaceného vesla, vytvořeného ze svatého meče. Každá nádoba patří jednomu ze čtyř dévale. Voda se v nich musí udržet až do příští Perahery. Kdyby vyschla, znamenalo by to neodvratitelné neštěstí.