Estonská kuchyně
S ohledem na geografickou polohu a historické vlivy nás asi nepřekvapí, že se estonská gastronomie podobá skandinávské, další inspirační zdroje můžeme najít také v ruské či německé kuchyni.
Pro obyvatele tohoto pobaltského státu je velmi důležité vědět, jaké jídlo se ocitlo na jejich talířích. Chtějí informace o tom, kde vyrostla zelenina nebo jaký je původ masa, z něhož připravují sváteční oběd. Většina Estonců – a je úplně jedno, zda jsou z vesnice nebo z města – se ve volných chvílích věnují zahradničení a pěstují si pro vlastní potřebu alespoň pár druhů zeleniny. Tento trend se postupně přenáší i do restaurací a bister – kuchaři připravují pokrmy z kvalitních surovin od místních farmářů a snaží se vyjít z lokálních tradic. Hojně používají například pohanku, červenou řepu, tuřín nebo černý rybíz, který je v Estonsku velmi populární, slouží jako bohatý zdroj vitaminu C a je výborným základem zejména u receptů na moučníky.
Chléb náš vezdejší
Estonci jsou pyšní na svůj vynikající chléb a přistupují k němu s náležitou úctou, o čemž svědčí i fakt, že pro jeho pojmenování má estonština minimálně tři výrazy. Ve slušných restauracích je dnes již standardem, že si pečivo a chleba připravují sami podle vlastních tajných receptur.
Jeden z podniků, které patří v současnosti k absolutní estonské špičce, má slovo „chléb“ dokonce ve svém názvu. Je jím tallinnská restaurace Leib Resto ja Aed (v překladu Chléb – restaurace a zahrádka), kde tým pod vedením šéfkuchaře Janno Lepika připravuje jednoduché sezonní menu s využitím estonských lokálních surovin. „Domluvit se s malým zemědělcem je pro nás mnohem jednodušší, protože se snaží vyjít nám maximálně vstříc, například pokud potřebujeme malou řepu, drobný pastiňák nebo bílé mrkve. S velkým dodavatelem by to nebylo možné,“ vykládá Lepik, který pochází z estonského města Otepää a zkušenosti nasbíral v prvotřídních londýnských restauracích. V souladu s aktuálními trendy se snaží v kuchyni vyvarovat všech umělých přísad i polotovarů a dosáhnout toho, aby jídla měla přirozenou, jasně rozpoznatelnou chuť. K nejoblíbenějším pokrmům patří v restauraci, kde je potřeba zarezervovat stůl kvůli velkému zájmu hodně dopředu, krémová cibulová polévka s křupavým česnekem, jehněčí játra na grilu a dezert crème brûlée s černým chlebem. K chutnému jídlu patří i dobré pití – o výběr vín se v restauraci Leib stará nejlepší someliér v Pobaltí Kristjan Peäske.
Místo, kde se lze najíst rychle, chutně, stylově, levně a navíc v bezprostředním centru Tallinnu, se jmenuje Kolmas Draakon (Třetí drak). Ve stylovém interiéru evokujícím středověk vás bude obsluhovat personál v dobových kostýmech. Menu je velmi strohé, mezi největší hity patří vynikající polévka z losího masa.
Právě dostupnost kvalitní gastronomie dělá z Estonska černého koně turistiky, cestovatelé dnes mnohem více přemýšlejí o tom, kde se lze v daném místě dobře najíst. Plnohodnotné degustační menu v prvotřídní restauraci vyjde například v Tallinnu sotva na polovinu toho, co byste zaplatili ve většině jiných evropských hlavních měst.
Estonská města ve snaze rozšířit nabídku pro domácí i zahraniční turisty organizují stále častěji během hlavní sezony food festivaly – ať už ve formě pouličních akcí, nebo speciálních nabídek místních restaurací. Ve druhém největším estonském městě Tartu například proběhl vloni v srpnu už potřetí Tartuský festival jídla a vína. Centrum města po tři dny zaplnily stánky s farmářskými výrobky, 14 restaurací vařilo speciální menu, k akci se přidala i celá řada kaváren a bister, vyhlašovala se soutěž o nejlepší víno. „Oblast gastronomie je dlouhodobě naší prioritou, mimo pořádání festivalu hostíme také mezinárodní soutěž mladých kuchařů, po kompletní rekonstrukci v hodnotě 2,5 milionu eur jsme občanům i návštěvníkům znovu zpřístupnili budovu městské tržnice,“ vypočítává Helen Kalbergová, vedoucí oddělení marketingu radnice v Tartu. Dlouhodobým cílem města, ve kterém se nachází nejstarší univerzita v severní Evropě, je pozvednout gastronomii na vyšší úroveň. Hodlá se také pozitivně prezentovat v mezinárodním měřítku, neboť mimo jiné usiluje o zisk prestižního titulu Evropské město kultury pro rok 2024.