2 2018 Pobaltí

Anykščiai

Jedním z litevských měst, která v posledních letech nabízejí širokou paletu možností aktivní dovolené, odpočinku i poznání, je Anykščiai na severovýchodě země…

Prolínání pohanství a křesťanství

Litva se dá opravdu pochopit v místech, kde se památky předkřesťanské historie prolínají s křesťanskými tradicemi a společně pak obrazně i doslova vrůstají do ticha lesních zákoutí a křižovatek cest a pěšin. V těchto místech si každý může vydolovat svůj malý poklad skrytý zrakům ostatních. Neotřelost těchto litevských objevů netkví v jejich blyštivosti ani pompéznosti, ani to není zaručené lákadlo, proč navštívit právě tuto zemi a hlouběji se o ni zajímat. Tajemství této země promlouvají k člověku postupně, jak odkrývá Litvu vrstvu po vrstvě s každou další návštěvou…

Baltská Sahara

K nejpozoruhodnějším a nejnavštěvovanějším místům v Litvě patří poloostrov Kurská kosa – 98 km dlouhý pruh země vybíhá ze Sambijského poloostrova v ruské Kaliningradské oblasti a táhne se na sever až k litevskému přístavu Klaipėda…

Lotyšské bašty tradiční lidové kultury

Důležitou úlohu v národní sebeidenti kaci Lotyšska i v životě každého Lotyše hraje folklor. Tradice, která tu zakonzervovala někdy i již těžko dostupné archaické motivy, se odráží také v poměrně velkém počtu skanzenů. Nejstarším z nich je Lotyšské etnografické muzeum v přírodě (Latvijas Etnogrā skais brīvdabas muzejs) založené v roce 1924…

Neobyčejné říční údolí

Lotyšsko je povětšinou plochá země a ani zdejší řeky a potoky nevynikají nějakými hlubokými kaňony a stržemi. Jsou to vesměs mladé toky, které si začaly budovat svá nová koryta až po ústupu posledního ledovce, když za sebou zanechal krajinu jako den po stvoření. Nedohledné pláně pokryté hlínou, pískem a kamením…

Lotyšské Svátky písní a tanců

Obdobou českého rčení „co Čech, to muzikant“ je lotyšský výraz „národ zpěváků“. Obě tyto sebere exe spolu úzce souvisejí. V lotyštině se dodnes používá slovo „pražáci“ pro hudebníky, kteří od dob pobělohorské rekatolizace od nás odcházeli převážně do luterských zemí – mimo jiné do Kuronska a Livonska, dnešního západního a středního Lotyšska…

Lotyšské Versailles

I v Pobaltí se na přelomu 17. a 18. stol. projevoval výrazný vliv dvorské kultury Ludvíka XIV. – jak v kulturních ambicích vyšších vrstev, tak v jejich životním stylu a v podobě jejich sídel…

Z Rižského zálivu do podhůří Krkonoš

Ratibořický zámek známe jako sídlo „paní kněžny“ neboli Kateřiny Vilemíny, vévodkyně Zaháňské, z Babičky Boženy Němcové. Ne každý ale ví, že společně s Náchodem je prostřednictvím této ženy a jejího otce Petra Birona, posledního vládce někdejšího kuronského a zemgalského vévodství, propojen s krajem kolem Rižského zálivu, vzdáleným 900 km…

Riga středověk, secese a dřevěné stavby

Rigu o ciálně založil biskup Albert v roce 1201, o 81 let později se stala členem hanzy. Historické centrum lotyšské metropole je od roku 1995 zapsáno na seznamu Světového dědictví UNESCO. Největší město Pobaltí je proto právem pyšné na svou bohatou kosmopolitní historii, hledí ale sebevědomě do budoucnosti a turistům z celého světa má rozhodně co nabídnout…

Lahemaa – Země zálivů

Estonsko leží z trojice pobaltských republik nejseverněji a jeho nejsevernější výběžek, který svými čtyřmi prsty, dlouhými poloostrovy, proniká do Finského zálivu, se jmenuje Lahemaa, Země zálivů. Stejně tak by bylo výstižné i označení Země poloostrovů. Těžko říct, který z odvěkých živlů je pro tuto krajinu významnější. Voda nebo země?

Ostrovní říše Estonska

Saaremaa, Hiiumaa, Muhu, Vormsi, Kassari… podle o ciálního seznamu bychom takto mohli vyjmenovat na 192 estonských ostrovů. S dalšími bezejmennými ostrůvky jich mělo Estonsko celkem 1521. Když v roce 2015 kartografové oznámili, že po novém mapování je Estonsko bohatší o dalších 834 ostrovů, hned se objevili spekulace, jak rychle se dno Baltského moře zvedá…

Tallinn – láska na první pohled

Ne náhodou označil renomovaný světový vydavatel průvodců Lonely Planet hlavní město Estonska za nejlepší místo k návštěvě pro rok 2018 v kategorii Best Value. Tallinn, to je láska na první pohled: koncentrovaná historie, atmosféra dávných časů, severská jednoduchost, zdařilá symbióza starobylého a ultramoderního…

Krajina znovuzrozená

Když se v polovině března vracejí čápi z Afriky do svých hnízdišť, jejich desetitisícová hejna, téměř třetina evropské populace, zamíří do Pobaltí. Ze své ptačí perspektivy vyhlížejí lesnatý kraj protkaný stuhami říček a potoků a ozdobený tisíci modrých jezer. Sotva pod sebou uvidí plochou zemědělskou krajinu, která leží v jižních částech Pobaltí, poznají, že jsou zase doma. Někteří zůstanou a další letí dál, přes střední části Lotyšska, kde se zvedají pahorkatiny táhnoucí se až na jih Estonska. Hejna bílých čápů přeletí i tyto nejvyšší pobaltské kopce, kterým v Lotyšsku dominuje vrch Gaziņkalns vysoký 312 m, a rozptýlí se nad svou zaslíbenou zemí, která se zvolna svažuje k břehům Baltského moře…

Věčný boj za nezávislost

Pobaltské státy Estonsko, Lotyšsko a Litva pro nás představují kraj blízký i vzdálený. Díky staletím kontaktů s Německem, Polskem a také českými zeměmi mají blízko ke středoevropským státům. Ani vzdálenost mezi Českem a pobaltskými zeměmi není velká – z Prahy nebo Brna je to na jih Litvy jen asi tisíc kilometrů. Přesto má trojice států na východě Baltu pro mnohé Čechy také nádech určité tajemnosti. Určitou roli zřejmě hraje také krátká doba jejich existence. Moderní Litva, Lotyšsko a Estonsko jsou na mapě Evropy jen posledních 100 let, z čehož více než polovinu této doby tvořila období, kdy pobaltské státy nejprve v roce 1940 anektoval Sovětský svaz, poté byly obsazeny nacistickým Německem a nakonec na téměř půlstoletí (1944–1991) opět okupovány Sovětským svazem.