Ratibořický zámek známe jako sídlo „paní kněžny“ neboli Kateřiny Vilemíny, vévodkyně Zaháňské, z Babičky Boženy Němcové. Ne každý ale ví, že společně s Náchodem je prostřednictvím této ženy a jejího otce Petra Birona, posledního vládce někdejšího kuronského a zemgalského vévodství, propojen s krajem kolem Rižského zálivu, vzdáleným 900 km.

Petr Biron, vévoda kuronský, nastoupil vládu v Kuronsku (dnešní západní a jižní Lotyšsko) roku 1769. Po uzavření rusko-pruské alianční dohody přešla lenní práva vůči vévodství ze zaniklého Polska na Rusko. Vzhledem ke stále se zhoršující zahraniční i vnitropolitické situaci země a k neustávajícím sporům se zástupci šlechty na zemském sněmu dospěl Petr Biron roku 1795 k definitivnímu rozhodnutí postoupit zemi ruské carevně Kateřině II. Se svou rodinou a dvorem přesídlil na rezidenční zámek do Zaháně na jihozápadě dnešního Polska. Jako letní sídlo si vybral majestátní zámek v Náchodě s letohrádkem v Ratibořicích.

Po vévodově smrti v roce 1800 bylo ohromné dědictví rozděleno mezi vévodkyni a tři dcery. Nejstarší z nich byla Kateřina Vilemína, vévodkyně Zaháňská. Žena zajímající se o společenský život a politiku udržovala kontakty s mnoha významnými osobnostmi své doby z řad vysoké aristokracie, ze světa politiky, vědy a umění. V létě roku 1813 hostila vévodkyně na zámku v Ratibořicích několikrát ruského cara Alexandra I. a diplomaty Pruska, Ruska a Rakouska, kteří tam a v nedalekém Opočně jednali o společném postupu proti Napoleonovi. Naposledy zavítala do Ratibořic na podzim roku 1839 a krátce poté ve Vídni zemřela…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Pobaltí