Když anglosaský král Eduard Vyznavač nechal v polovině 11. stol. vybudovat Westminsterské opatství a nedaleko od něj Westminsterský palác, jistě netušil, že Londýn se stane sídlem panovníků jedné z nejvýznamnějších monarchií v dějinách. Westminsterský palác se však již v 16. stol. vlastně přeměnil na parlament a v roce 1834 vyhořel. V britské metropoli však najdeme mnoho dalších zajímavých panovnických rezidencí. Již první normanský král Vilém Dobyvatel položil základy proslulého Toweru. Palác Hampton Court sice začal stavět kardinál Wolsey, ale daroval jej Jindřichu VIII. Tento šestkrát ženatý král dal na místě bývalého špitálu v centru města postavit Svatojakubský palác. Právě u Svatojakubského dvora se až do dnešních dnů akreditují velvyslanci cizích států… Pro turisty je však největším magnetem nejmladší panovnické sídlo – Buckinghamský palác.
Buďme však upřímní – naprostá většina návštěvníků metropole nad Temží nestojí před „Buckhousem“, jak se někdy paláci familiárně říká, aby obdivovala jeho architekturu, ale kvůli tradičnímu ceremoniálu střídání stráží, který se odehrává na prostranství před ním, jemuž vévodí památník královny Viktorie. A téměř nikdo z nich netuší, že příslušníci gard, věrně střežící Buckinghamský palác již od roku 1837, nejsou jen naparáděnými figurkami ve slavnostních uniformách, ale také velmi dobře vycvičenými vojáky, účastníky nejrůznějších bojových misí. Těm, kteří by se chtěli vyfotografovat společně s některým z gardistů, mohu poradit, aby se vydali k nedalekému Svatojakubskému paláci. Ten sice není přístupný veřejnosti, ale rovněž jej střeží příslušníci gard, k nimž je na tomto místě možné přiblížit se na dotek ruky.
Zcela v zapomnění upadla skutečnost, že na místě dnešního Buckinghamského paláce nechal král Jakub I. v roce 1609 vysadit 10 000 morušovníků, aby tak v Anglii nastartoval výrobu hedvábí. To se sice nezdařilo, několik morušovníků ale najdeme i dnes ve velmi příjemné palácové zahradě, oáze klidu uprostřed rušného velkoměsta. Reprezentační prostory paláce jsou veřejnosti přístupné vždy jen několik týdnů na konci léta (psali jsme o nich v čísle 7/2012).
Od Buckinghamského paláce je to jen 15–20 minut pěšky k nábřeží Victoria Embankment, odkud vyplouvají výletní lodě proti proudu Temže, aby po čtyřech hodinách přistály u paláce Hampton Court ležícího na samých hranicích Londýna. Komplex budov z červených cihel, jedna z nejnádhernějších ukázek tudorovské architektury, zaujme svými četnými zdobenými komíny. Ani jeden z nich není stejný. V Hampton Court také najdeme mnoho vzácných obrazů z královských sbírek, například Breughelovo Vraždění neviňátek. V tomto případě však výtvarné skvosty možná zastíní místo tak prozaické, jakým je kuchyň. Přesněji řečeno kuchyně (zabírají přes padesát místností), které byly zrestaurovány do původního stavu, v jakém je znal v 16. stol. Jindřich VIII. V jeho době tu 200 lidí připravovalo dva chody denně pro osmisetčlenný Jindřichův dvůr. Z tudorovských časů také pochází zastřešený tenisový kurt, na němž se i v současnosti dá hrát, i když jeho rozměry se od dnešních hřišť značně liší.
Posledním panovníkem, který palác využíval jako své sídlo, byl Jiří II., jenž zemřel roku 1760. O palác se pak staralo jen 40 sloužících. Jeden z nich, „Capability“ Brown, tu roku 1769 zasadil vinnou révu, která plodí hrozny až do dnešních dnů! Je to pravděpodobně jedna z nejstarších rév na světě. Zpřístupnit Hampton Court veřejnosti, a to zdarma, se rozhodla již na počátku svého panování královna Viktorie. Palác je přístupný i dnes, jen s tím rozdílem, že se do něj platí vstupné, volný vstup je jen do rozlehlých zahrad kolem něj…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Londýn