Saaremaa, Hiiumaa, Muhu, Vormsi, Kassari… podle oficiálního seznamu bychom takto mohli vyjmenovat na 192 estonských ostrovů. S dalšími bezejmennými ostrůvky jich mělo Estonsko celkem 1521. Když v roce 2015 kartografové oznámili, že po novém mapování je Estonsko bohatší o dalších 834 ostrovů, hned se objevili spekulace, jak rychle se dno Baltského moře zvedá.
Odborníci to však popírají. Výzdvih se pohybuje kolem 2–3 mm za rok, což na tak rychlý přírůstek ostrovů nestačí. Spíš měli kartografové lepší mapovací metody, které dokážou najít rozdíl mezi mořskou mělčinou a ostrovem, když se hranice mezi nimi často liší jen o pár centimetrů vodního sloupce. Tato rozlehlá ostrovní říše leží v západním předpolí kontinentálního Estonska, v mělkých vodách Baltského moře.
K základním znakům ostrovů patří plochá krajina s výškou do 54 m a povrch pokrytý mořskými naplaveninami, z nichž místy vystupují dolomity. Břehy jsou členité, s mnoha zátokami a poloostrovy, a jen zvolna se noří pod hladinu. Až stovky metrů od pobřeží stále prosvítá pod hladinou zvlněné mořské dno. Ostrovy sdílejí mořské podnebí, je tam hodně větrno, často prší a zimy bývají bohaté na sníh.
Saaremaa, největší z ostrovů, je svou rozlohou 2714 km² mnohonásobně větší než všech zbylých 2354 ostrovů dohromady. Místní obyvatelé tvrdí, že právě tento ostrov je esencí Estonska. Vše, co je pro tuto zemi charakteristické, najdete prý právě zde. Především je to venkovská krajina s poli, loukami a lesy, které porůstají asi polovinu ostrova. Dále několik starobylých měst a přístavů, památky venkovské architektury a také hodnotné archeologické vykopávky, které dokládají souvislé osídlení trvající od doby bronzové.
Mezi ostrovem Saaremaa a pevninou leží nevelký ostrov Muhu o rozloze asi 20×12 km, na který jezdí z pevniny trajekt. Z Muhu pak vede na Saaremaa po nízké hrázi silnice, která pak pokračuje dále napříč celým ostrovem jako hlavní komunikační trasa dlouhá kolem 70 km. Kromě několika menších sídel na ní leží také hlavní město ostrova Kuressaare. V jeho centru stojí mohutný čtvercový biskupský hrad, postavený v 13. stol. z místního dolomitického vápence a obehnaný širokým vodním kanálem. V podhradí, které se ze středověké vesnice rozrostlo v město, zůstalo několik historických budov, ale v současnosti převažuje moderní architektura s nepřehlédnutelným množstvím hotelů a lázeňských zařízení. Kuressaare je známé jako lázeňské letovisko, které využívá léčebné účinky mořského bahna…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Pobaltí