„Jednou takový blesk silně udeřil nedaleko odtud do země a vyrostlo tam etruské město,“ ukazuje na protější kopec Pian di Civitta. „Podle legendy odtud vyšel malý chlapec a přinesl zdejším lidem nové náboženství.“ Myslí tím mytickou postavu chlapce jménem Tages, který Etruskům zjevil jejich náboženství, tzv. etruskou disciplinu. Tarquinia si skutečně v rámci etruského světa držela prvenství v náboženských praktikách založených z velké části na věšteckých dovednostech. Etruští kněží přitom dokázali vyčíst budoucnost například z vnitřností určitých zvířat a – jak jinak – také z blesků.
Sergio zná v Tarquinii doslova každý kámen a jeho jméno se objevuje v řadě publikací a filmových dokumentů o tomto starověkém národě. „Na každém mýtu je trochu pravdy,“ pokračuje. „Na Pian di Civitta archeologové nedávno objevili kostru malého chlapce, kterou nyní na univerzitě v Pise pečlivě zkoumají.“ Pro „etruskologii“ je to nestandardní situace. Její stoupenci doposud spíše čelili řadě mýtů, které bylo nutno popřít. Ať už šlo o zkreslené záznamy Římanů o zhýralosti Etrusků, nebo naopak mýtus „ztraceného světa“ spontánnosti, nenucené přirozenosti a nezkaženosti, který z etruského umění vyčetli evropští romantici. Bylo také třeba vyvrátit veřejnosti přesvědčení o nerozluštitelnosti etruského písma a záhadném, snad orientálním původu těchto lidí…

Úplné znění článku naleznete na v tištěné podobě časopisu Země světa č. 5/2004

Další informace o Itálii naleznet zde: http://www.sopka.cz