Zrcadlení vzdálených kopců i nedalekých pahorků v modré rozechvělé hladině bylo tak přesvědčivé, že nebylo možno nevěřit. Stačilo však popojet dalších pár set metrů a šálivá fata morgana zmizela. Na místě domnělé vodní hladiny se rozvalovala zase jen rudohnědá poušť. Věděli jsme, že Eyrovo jezero je už zase řadu let suché, ale přece jen v nás doutnala naděje, že možná letos, kdy nám po cestě Austrálií tolik pršelo, nějaká voda natekla i sem. Nenatekla. Kdyby se tak stalo, psaly by o vzkříšení jezera noviny po celé Austrálii, táhly by sem davy lidí a hejna ptáků a zpráva o této radostné události by zajisté obletěla celý svět. Naposledy k tomuto velkému přírodnímu zázraku došlo v letech 1988 a 1989, ale tenkrát do Československa takové informace z „jiného“ světa ještě nepřicházely. I když bylo kolem pusto a prázdno, naše naděje se upínaly ke slibu našeho australského přítele a zároveň průvodce: tvrdil, že nám nějakou vodu v jezeře určitě ukáže…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 7/2004

Další informace o Austrálii naleznet zde: http://www.sopka.cz