Studený vítr žene nad Rýnem nízké šedivé mraky a jen co silnice zamíří od města Landau in der Pfalz k úpatí Falckého lesa, hustě se rozprší. Na to, že je polovina září, si nejteplejší a nejslunnější kout Německa obstojně kazí renomé, když ale vystoupím z auta na parkovišti před zříceninou hradu Landeck, která trčí z lesa vysoko nad rýnským údolím, déšť naštěstí ustává. Ještě že tak, v lijáku by nemělo smysl ve výletu po jižní části Falckého lesa pokračovat.
Falcký les, německy Pfälzerwald, je plochou hornatinou, která horopisně patří do skupiny pohoří obklopujících Hornorýnskou nížinu. Vyplňuje prostor o rozloze asi 1700 km2, ohraničený na severu a na západě zhruba spojnicí měst Worms, Grünstadt, Kaiserslautern a Pirmasens; na jihu potom ve Francii navazuje na geologicky příbuzné Vogézy, zatímco k východu strmě spadá k Rýnu. Slovo „les“ v jeho názvu plně odpovídá skutečnosti a dokonce se často uvádí, že Pfälzerwald je nejrozlehlejší souvisle zalesněnou německou oblastí. Kvůli souvislým porostům i poměrně řídkému osídlení byl již v roce 1958 vyhlášen přírodním parkem a přesně o 40 let později společně se severními Vogézami povýšil na biosférickou rezervaci UNESCO. Stal se tak i prvním přeshraničně chráněným územím Německa.
Jižní části Falckého lesa, která leží na jih od linie Pirmasens – Landau, se také říká Wasgau, zřejmě podle keltského boha lesů a lovu Voseguse. Jelikož celý Falcký les si můžeme zjednodušeně představit v podobě kry ukloněné k západu, i Wasgau dosahuje největších nadmořských výšek při svém východním okraji, kde na úrovni Landau kulminuje vrchem Rehberg (577 m). Ten je o necelých sto metrů nižší než Kalmit (673 m), nejvyšší vrchol Pfälzerwaldu.
V této části Wasgau, jen několik kilometrů jihovýchodně od Rehbergu, se nachází i hrad Landeck, jenž byl pravděpodobně v druhé půli 12. stol. vybudován ve strmém úbočí nad benediktinským opatstvím Klingenmünster, aby zajišťoval jeho ochranu. Opatství, přimknuté těsně k úpatí Falckého lesa, vzniklo možná již v 7. stol., v roce 840 ale do základů vyhořelo a přišlo o veškeré písemnosti – proto se o jeho nejstarší minulosti ví jen velice málo. Později si však ještě stačilo prožít chvíle velké slávy, když se ve 12. stol. stalo císařským klášterem podléhajícím pouze nejvyšší autoritě říše. Úpadek přišel až s reformací v 16. stol., po nějakém čase byl klášterní areál zbořen a nyní jej připomíná jen torzo chrámu zakomponované do farního kostela sv. Michala.
Landeck, pobořený francouzským vojskem koncem 17. stol., je dnes pečlivě udržovanou zříceninou, která mě navzdory zajímavé…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Německo – Porýní