5 2012 Porýní

Boží slzy v Eifelu

K pohořím skládajícím Porýnskou břidličnou vrchovinu patří i Eifel, který na jihu a východě jasně vymezují Mosela s Rýnem. Na severu už jeho hranice není zdaleka tak výrazná, určuje ji zhruba spojnice Kolína nad Rýnem a Cách, a výrazná není ani na západě, kde Eifel přechází do Belgie a Lucemburska, aby tam volně navázal na geologicky příbuzné Ardeny…

Velkoměstečko radosti

K pohořím skládajícím Porýnskou břidličnou vrchovinu patří i Eifel, který na jihu a východě jasně vymezují Mosela s Rýnem. Na severu už jeho hranice není zdaleka tak výrazná, určuje ji zhruba spojnice Kolína nad Rýnem a Cách, a výrazná není ani na západě, kde Eifel přechází do Belgie a Lucemburska, aby tam volně navázal na geologicky příbuzné Ardeny…

Přírodní park Nassau

V úseku rýnského údolí mezi Bad Salzigem a Bonnem se pravý břeh toku dotýká dvou pohoří, která jsou součástí Porýnské břidličné vrchoviny (Rheinisches Schiefergebirge) – Taunusu a severněji ležícího Westerwaldu. Obě se mírně svažují k malebnému údolí, jež hluboce zaklesnuté mezi nimi vede v četných zákrutech řeku Lahn k soutoku s Rýnem v Lahnsteinu před Koblenzem. Na posledních padesáti kilometrech jsou obě pohoří sice údolím horopisně oddělena, jejich přilehlé části však bez ohledu na tuto hranici skládají přírodní park Nassau, který na území o rozloze 590 km2 chrání vedle mnoha rostlinných a živočišných společenstev i typický ráz po staletí zušlechťované zemědělské krajiny…

Klášter Lorsch

Necelých dvacet kilometrů východně od Wormsu, tam, kde se dnes rozkládá hesenské město Lorsch, stával původně jenom klášter, jenž mezi 8. a 10. stoletím patřil k nejznámějším poutním místům tehdejší franské říše. Po třicetileté válce upadl v zapomnění, nicméně v posledním půlstoletí k němu lidé opět v hojném počtu váží cestu, i když z úplně jiných pohnutek. Přicházejí si prohlédnout to nemnohé, co z klášterního areálu zbylo, hlavně však jednu nevelkou patrovou stavbu, která budí obdiv svým architektonickým ztvárněním a dráždí fantazii svou neproniknutelnou minulostí…

Město Nibelungů

A jedním dechem dodejme, že také významné historické centrum židovské kultury a jedno z nejstarších měst v Německu vůbec – tím máme všechny hlavní charakteristiky Wormsu, osmdesátitisícového města na levém břehu Rýna, pěkně pohromadě…

Na jihu Falckého lesa

Studený vítr žene nad Rýnem nízké šedivé mraky a jen co silnice zamíří od města Landau in der Pfalz k úpatí Falckého lesa, hustě se rozprší. Na to, že je polovina září, si nejteplejší a nejslunnější kout Německa obstojně kazí renomé, když ale vystoupím z auta na parkovišti před zříceninou hradu Landeck, která trčí z lesa vysoko nad rýnským údolím, déšť naštěstí ustává. Ještě že tak, v lijáku by nemělo smysl ve výletu po jižní části Falckého lesa pokračovat…

Soutok u Psího ocasu

Lidé nemají úctu před ničím, to je známá věc. Bylo tomu tak odjakživa a ještě dlouho bude. Když byla v 19. století písčitá lavice v ústí Mosely, pozůstatek někdejšího ostrůvku, spojena hrází se břehem, aby tak vznikl nouzový přístav, neváhali občané Koblenze tenhle novotvar na soutoku Mosely a Rýna nazvat „Honsschwanz“, Psí ocas. Místo u soutoku přitom mělo už dávno své jméno daleko vznešenější – Německý roh…

Král Riesling a princátko Federweißer

K Rýnu patří víno, tedy alespoň v Německu až kousek pod Bonn. Vymezíme-li Porýní nejširším možným způsobem, jako území odvodňované Rýnem, zjistíme, že na něm leží jedenáct ze třinácti německých vinařských oblastí, v nichž se pěstuje réva určená pro výrobu jakostních a přívlastkových vín. Nevejdou se sem jen dvě malé oblasti na východě, saská na Labi a sálsko-unstrutská podél stejnojmenných řek. Převedeno do řeči čísel to znamená, že 98,9 % německých vinic leží v Porýní…

Kolínská dvanáctka

Navzdory lákavému nadpisu se nevypravíme na jedno Kölsch, kolínské, mimochodem svrchně kvašenou jedenáctku tradičně čepovanou do úzkých válcových skleniček „Stangen“ o objemu pouhých dvou deci – cíl naší cesty bude podstatně vznešenější. V historickém centru Kolína nad Rýnem stojí plný tucet románských bazilik, které představují pozoruhodný umělecký soubor nejen stavební. Proslulostí je možná trochu zastiňuje „unescový“ dóm, ale ojedinělostí konkurenci nemají široko daleko…

Druhý Řím

V dobách své největší slávy byl Trevír (německy Trier) znám jako „druhý Řím“. A nebylo to kvůli množství kostelů či sedmi pahorkům, což bývají nejčastější důvody podobných srovnání. Označení odkazuje do období pozdní říše římské a vyjadřuje význam, který tehdy město mělo…

Marksburg a ty další

Já nevím, proč stesk ve mně zraje / a smutek probouzí;
proč dávno umlklá báje / v duši mi pláče a zní.
Chlad podvečerní už vane / a tiše plyne Rýn;
jen temeno hory plane, / na údolí pad stín.
Nahoře krásná panna / sklání svou líbeznou tvář;
hledí jak očarována, / ve vlasech sluneční zář.
Hřebenem zlatým je laská, / píseň si prozpěvuje
a nápěv, mocný jak láska, / ozvěna opětuje.
Však plavce v lodičce malé / se zmocní divoký žal,
vzhůru jen dívá se stále, / nedbá již vírů a skal.
Já myslím, že skončí ta trýzeň, / až ve vlnách najde svůj ráj;
a tím je vinna tvá píseň, / spanilá Lorelei.
(překlad Jindřich Flusser)

Madony, kam se podíváš

Před válkou jich prý bylo po městě rozeseto více než tři sta – Madony malé i velké, staré i novější, nad vchody, ve výklencích, na kašnách a další skryté v kostelích. Dnes jich je v Mohuči asi o něco méně, ale možná je to jen zdání. Mnohé jsou docela nenápadné, ale když víte, že je máte hledat, najdete jich při toulkách historickým centrem desítky…

Otec německých řek

V německy mluvících oblastech se píše Rhein a vyslovuje „rajn“, stejně jako v anglofonních zemích, kde však užívají psanou formu Rhine. Francouzi mají Rhin („rén“), Nizozemci Rijn („rejn“), u nás se název jedné z nejznámějších evropských řek píše i vyslovuje stejně – Rýn. Současné podoby názvu Rýna se od sebe více či méně odlišují i v jiných jazycích, ale kdybychom zkoumali jejich genezi, různými cestami bychom nakonec dospěli ke keltskému pojmenování Renos. Jeho etymologie nebývá vysvětlována úplně jednoznačně, a proto se protentokrát spokojme s tím, že nejspíš znamená „řeku“…