V úseku rýnského údolí mezi Bad Salzigem a Bonnem se pravý břeh toku dotýká dvou pohoří, která jsou součástí Porýnské břidličné vrchoviny (Rheinisches Schiefergebirge) – Taunusu a severněji ležícího Westerwaldu. Obě se mírně svažují k malebnému údolí, jež hluboce zaklesnuté mezi nimi vede v četných zákrutech řeku Lahn k soutoku s Rýnem v Lahnsteinu před Koblenzem. Na posledních padesáti kilometrech jsou obě pohoří sice údolím horopisně oddělena, jejich přilehlé části však bez ohledu na tuto hranici skládají přírodní park Nassau, který na území o rozloze 590 km2 chrání vedle mnoha rostlinných a živočišných společenstev i typický ráz po staletí zušlechťované zemědělské krajiny.
Z lesních porostů jsou v parku nejtypičtější bučiny, které na jižních svazích údolí často střídají teplomilné doubravy. Z rostlinné říše se jinak největší pozornosti těší orchideje, kterých tu bylo nalezeno 25 druhů, což je téměř polovina všech druhů rostoucích v Německu. Z fauny má nejpočetnější zastoupení ptačí říše – na území parku se vyskytuje více než 200 druhů ptáků, z nichž přibližně polovina zůstává po celý rok. Naopak k nejvzácnějším a nejvíce ohroženým živočichům patří některé druhy netopýrů, ještěrka zelená a užovka podplamatá. Pro nejohroženější zástupce flóry a fauny je na území parku vymezeno deset rezervací s přísným ochranným režimem.
Park ale neplní jen čistě ochranářskou funkci. Nepřehlédnutelný význam má rovněž jako rekreační zázemí Koblenze a k jeho turistické přitažlivosti značně přispívá také velice zajímavá historie. Do ní teď trochu nahlédněme, nejprve v pětitisícovém městě Nassau, jež se rozkládá na břehu Lahnu v úzkém údolí zhruba uprostřed chráněného území. Nejstarší známá písemnost, v níž je zmíněno, pochází z počátku 10. stol. a nás by mohlo zajímat, že městská práva mu v roce 1348 udělil Karel IV. Dlouho se z nich však v klidu netěšilo, protože již o čtvrt století později v konfliktu dvou šlechtických rodů skoro celé lehlo popelem. A to byl pouhý začátek, další rány na sebe nenechávaly dlouho čekat. Série pěti velkých požárů a osmi katastrofických povodní nakonec vyvrcholila v roce 1945 několika spojeneckými nálety, jež pobořily tři čtvrtiny městských staveb. Také z tohoto neštěstí, stejně jako ze všech předchozích, se ale město dokázalo dost rychle vzpamatovat.
Město dostalo jméno podle hradu Nassau, který do jeho uliček shlíží z temene vysokého zalesněného kopce na protějším břehu řeky. Hrad nechal vystavět v první polovině 12. stol. jistý Robert I., syn hraběte z blízkého Laurenburgu, a sám se pak začal titulovat jako hrabě z Nassau. Tak vznikla dynastie, která během následujících staletí široce košatěla a z jejíchž hrabat se časem stali vévodové. Větev oranžsko-nasavská se pak etablovala v jeden z nejpřednějších evropských panovnických rodů, neboť potomci známého odbojného vůdce Viléma I. Oranžského kralovali v Anglii, v Nizozemsku a vládli i Lucembursku. Nizozemské království se k rodu dosud oficiálně hlásí (za vládnoucí rod ho označuje ústava), přestože fakticky již vymřel a současná nizozemská královna s ním pokrevně spřízněna není.
Od hradu Nassau se odvíjí i příběh Nasavska (německy též Nassau), tedy území, které po sedm staletí figurovalo v politické mapě Evropy, zprvu coby hrabství a později jako vévodství a provincie. Jeho historie je značně zamotaná, často se ocitalo ve víru územních i mocenských změn, až nakonec po druhé světové válce zaniklo, když bylo rozděleno mezi spolkové země Hesensko a Porýní-Falc.
Současné Nassau je příjemné maloměsto, v jehož centru se dochovalo několik pěkných hrázděných domů v čele s třípatrovou radnicí, která je všeobecně považována za jednu z nejkrásnějších radničních budov celého Německa. Pochází z počátku 17. stol., její dnešní vzhled je ale výsledkem poválečné obnovy, neboť bombardování města na konci války ji hodně poškodilo. V sousedství radnice stojí zámek Stein, k jehož pozdně renesančnímu jádru byla později přistavěna barokní křídla a novogotická věž. Zámek, jenž není veřejnosti přístupný, je znám tím, že se v něm narodil…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Německo – Porýní