Ani nadpozemská krása Ria, která ohromí každého návštěvníka při pohledu z Corcovada, však neskryje všudypřítomné favely, chudinské čtvrti, které se táhnou po úbočí většiny strmých kopců, kam až oko dohlédne.
Tyto městské slumy, které ve většině rozvojových zemí okupují převážně rozsáhlá předměstí, se v Riu táhnou po strmých úbočích kopců, někdy i v těsném sousedství zón, kde žije místní střední a vyšší třída a kde se pohybuje většina turistů. Světoznámé čtvrti jako Copacabana či Ipanema se táhnou podél stejnojmenných pláží, nicméně často jen o pět nebo šest bloků dál směrem do nitra čtvrti začíná kopec s mnohatisícovou favelou. Extrémem je milionová favela Rocinha, která se tyčí přímo nad městskou částí São Conrado a ostře kontrastuje s místním privátním golfovým hřištěm a pětihvězdičkovým hotelem Royal Tulip.
Život na hraně
O tom, jak to v těchto chudinských čtvrtích chodí, byla natočena celá řada kultovních filmů, např. Cidade de Deus (Město bohů) či Tropa de Elite (Elitní jednotka), které zachycují často až příliš věrohodně syrovou realitu nelidských podmínek, ve kterých přežívají místní chudí lidé, a bezvýchodnost situace, která nemá snadné, jestli vůbec nějaké řešení.
Favely začaly vznikat v Riu i v jiných brazilských městech již v 70. letech 20. stol., kdy poprvé došlo k masivnímu přílivu chudých obyvatel z vnitrozemských agrárních oblastí do větších metropolí za vidinou lepšího života. Většina z příchozích si však nemohla dovolit zaplatit nájem někde ve městě, natož koupit nemovitost, a tak se začaly na úbočích zalesněných kopců objevovat provizorní stavby z vlnitého plechu nebo sbité ze dřeva z palet a přenosek. Příliv chudých lidí do měst ale neochabl ani desítky let poté, a tak se favely šplhají po kopcích výš a výš, bobtnají do šíře a nyní i do výšky, neboť většina stavení je dnes zděných s několika patry.
V jedenáctimilionovém Riu žije dnes kolem 22 % obyvatel v neutěšených podmínkách některé ze 763 favel roztroušených po celém městě. Většina těchto domácností je sice již napojena na rozvod elektrické energie, ale často jen díky nelegálnímu gato neboli improvizované přípojce přímo na sloupu. Ve většině favel funguje již i svoz odpadu, ale vodovodní přípojku nemá stále ještě téměř 20 % obydlí a napojení na kanalizaci chybí u téměř 40 %. To vysvětluje např. obtížnost úkolu vyčistit splašky zamořený záliv Guanabara, k němuž se Rio před olympiádou zavázalo.
Města ve městě
Snad každá brazilská vláda se pokusila nějakým způsobem vyřešit palčivou sociálně-urbanistickou otázku favel a a s nimi spojené extrémní chudoby, ale zatím s nevalnými výsledky. V 70. letech to byl kontroverzní a ve výsledku neúspěšný pokus násilného odstraňování chudinských slumů a stěhování…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Brazílie