Před deseti tisíci lety se řeky východní Anglie vlévaly do Rýna. Když doba ledová skončila, moře se zvedlo, od kontinentální Evropy oddělilo britské ostrovy a na jejich východním cípu zaplavilo rozlehlé lesy. Stromy popadaly do hnijící vegetace, uhynuly a přeměnily se v bohatou rašelinnou půdu. Patří k nejkvalitnějším v Evropě, lidé o ni ale stále musí bojovat.

Kraj nazývaný Fens neboli Slatiny obklopuje mělkou zátoku Wash. Pás země široký od třiceti do padesáti kilometrů ohraničuje ve vnitrozemí přibližně spojnice měst Lincoln, Petersborough a Cambridge. Je to kolem tří a půl tisíce čtverečních kilometrů kvalitní černé půdy a spousta vody svázané do vodních toků, ale také nespoutaně se rozlévající do mělkých jezer, jejichž obrysy se mění podle množství sněhu a dešťových srážek. Když do východní Anglie přišli Římané, líčili Fens jako ohavnou nehostinnou krajinu s příšernými močály hrozitánské velikosti, často ponořenými do mlh. Jako první stavěli hráze proti záplavám, jež pravidelně sužovaly zdejší krajinu.

Fens poskytovaly slušné a hlavně zcela svobodné živobytí lidem, kteří se dokázali vyrovnat s bažinnými horečkami a žít v trvale vlhkém prostředí. V létě se mohli pohybovat pěšky a na člunu, v zimě byl kraj často zcela izolován od zbytku země. Jeho obyvatelé káceli a řezali rákosí, ostřice a vrbiny, živili se rybařením a lovem. I v zimě příroda překypovala hojností divokého ptactva. Rozlehlé louky umožňovaly bohatou pastvu, ale zároveň hrozily nepředvídatelnými záplavami, jež znemožňovaly pravidelné obdělávání. Obyvatelé Fens obchodovali s mnoha druhy zboží, jež po řekách dopravovali do pobřežních přístavů King´s Lynn, Wisbech, Spalding a Boston. Pravým pokladem pro ně byla hejna tisíců hus, které rychle rostly a poskytovaly maso, vejce a peří. V létě, kdy pelichaly divoké kachny a nemohly létat, je muži na člunech seskupených do půlkruhu naháněli do jakéhosi trychtýřovitého ohrazení. Při jednom zátahu tak odchytili tři až čtyři tisíce ptáků, a to tak drastickým způsobem, že to zákon přijatý v roce 1534 nedovoloval v období od května do srpna, což ale místní nerespektovali.

Majitelé pozemků, vědomi si kvality půdy, usilovali o její efektivnější využití. Rozhodli se proto rozlehlé oblasti odvodnit. Práce financovala skupina podnikatelů v čele s vévodou z Bedfordu, jenž do Anglie povolal Cornelia Vermuydena, zkušeného holandského stavitele vodních děl. Navrhl propracovaný systém vodních kanálů odv…