Magický stroj času

Bravo, bravo! Výkřiky obdivu doprovázejí skřípavé zakokrhání kohouta uzavírající krátké představení Staroměstského orloje, jehož vrcholným číslem je přehlídka apoštolů ve dvou otevřených oknech. Zážitek trvá pár vteřin, bylo by ale hříchem nechat si ho ujít.

Teprve koncem 20. století vyvrátil astronom a filozof Zdeněk Horský staletý mýtus o tom, že pozoruhodná technická a umělecká památka umístěná na jižní straně věže Staroměstské radnice je dílem Jana Růže, známého jako Mistr Hanuš. Tato legendární postava do historie hodin vstoupila až kolem roku 1490, kdy orloj opravil a vylepšil do té míry, že byl pokládán za jeho tvůrce. Mechanický stroj a astronomický číselník však s největší pravděpodobností sestrojil kolem roku 1410 hodinář Mikuláš z Kadaně na základě výpočtů jednoho z nejlepších pražských středověkých matematiků, astronoma Jana Šindela, později rektora pražské univerzity. Patrné je to z první písemné zmínky o orloji z roku 1410. Purkmistr Starého Města učenci dává na vědomí, že „za dokončenou práci na astrolábu dostává v Praze dům u Havelské brány a na domě jest mu zapsané 150 kop hotových peněz.“

Nejstarší částí orloje je hlavní stroj. Asi tři čtvrtiny jeho dílů včetně konstrukce a hlavního kola jsou ještě originální. Uvádí do pohybu ručičky na ciferníku a v příslušné doby odemyká tři ostatní stroje. Zvonící stroj, jenž také zvoní čtvrt a půl hodiny, upozorňuje zvoněním na odbíjení hodin, které pak provede bicí stroj. Původně pohánělo hlavní stroj vodorovné vahadlo neboli lihýř. V roce 1866 ho nahradil mnohem přesnější chronometr, který zkonstruoval Romuald Božek, syn technika Josefa Božka.

Hodinový stroj řídí také astroláb, základní součást astronomické části orloje, jež byla ve své době vrcholnou ukázkou znalostí z astronomie a mechaniky. Z velkého kruhu lze kromě času odečíst polohu Slunce a určit, kterým souhvězdím zvířetníku právě prochází. Ukazuje také fázi Měsíce a jeho postavení vzhledem ke Slunci. Spodní kruh na orloji tvoří kalendářní deska s obrazy Josefa Mánesa, osazená v roce 1866. Každou půlnoc ji kalendářní stroj spouštěný hlavním strojem posune o jeden den. Venkovská témata znázorňují alegorie měsíců, menší obrazy pak znamení zvěrokruhu. Na jejím okraji se nachází kalendárium s církevními svátky. Na orloji je dnes umístěna kopie zhotovená malířem Bohumírem Čílou v roce 1946. Originální Mánesovo dílo je uloženo v Národním muzeu.

Divácky nejoblíbenější součást orloje tvoří sochy dvanácti apoštolů, které defilují ve dvou okénkách pod stříškou vždy v každou celou hodinu. Každý apoštol svírá svůj atribut – Petr drží klíč, Matěj sekeru, Jan kalich a podobně. Zčásti zachovalé originální figury z raně barokního období jsou nyní uloženy v Muzeu hlavního města Prahy.

Při požáru Staroměstské radnice v květnu 1945 byly zničeny postavy zhotovené E. Veselým. Nynější dřevěné kolorované sošky vytvořil v roce 1948 sochař a řezbář Vojtěch Sucharda. Za pozornost ale stojí i další pohyblivé figury znázorňující smrt, lakomce, Turka, marnivce a kohouta, jež dotvářejí jedinečné dílo lidského důvtipu, technické vyspělosti, šikovnosti a tvůrčího nadání.