Georgetown
Na rušných washingtonských třídách se mezi vládními budovami, muzei a památníky mísí federální úřednici s turisty a školními výlety. Někde ale stačí kousek poodejít a rázem se ocitnete v jiném světě. Jako když se třeba vydáte ulicí M po mostě přes údolí Rock Creek. Na chodnících náhle přibudou historické lampy ověšené koši s rozkvetlými květinami, místo moderních budov jsou kolem vás cihlové domy a zdejší hospody vzbuzují dojem, že jste se ocitli kdesi v Anglii. V postranních uličkách vládne ticho a klid. Georgetownem kráčela historie daleko dřív, než začaly existovat Spojené státy a jejich hlavní město.
Georgetown leží na jihozápadním okraji Kolumbijského distriktu. Díky anglickému obchodníkovi s kožešinami Henrymu Fleetovi víme, že na jeho území existovala už v první polovině 17. stol. indiánská vesnice Tohoga. O století později skotský obchodník George Gordon, který vlastnil tabákové plantáže v místech, kde se dnes rozkládá část Washingtonu, postavil na konci splavného úseku řeky Potomac tabákovou třídírnu. Kolem ní brzy vyrostla malá osada se skladišti, přístavními moly a obchodními budovami. Od Gordona a dalšího vlastníka půdy, George Bealla, koupila v roce 1751 kolonie Maryland asi 24 ha pozemků, na nichž pak vyměřila přístavní město Georgetown. Dodnes se neví, podle kterého z nich dostalo město jméno. Jedna z teorií dokonce říká, že ani podle jednoho, nýbrž podle anglického krále Jiřího II., který vládl v době založení města.
Georgetown se velmi rychle rozvinul v rušný přístav a centrum obchodu s tabákem a dalšími produkty kolonie Maryland. Po válce za nezávislost a následném založení nového hlavního města byl zahrnut do území nazvaného District of Columbia, ale vlastní samosprávu a radnici si udržel až do roku 1871, kdy byl vytvořen centrální městský úřad pro celý Washington, D.C.
Kanál
Velkým povzbuzením pro místní obchod se stala výstavba lodního kanálu Chesapeake Ohio, označovaného jako CO Canal. Podle vzoru Erijského kanálu ve státě New York chtěli místní obyvatelé vytvořit tepnu spojující zátoku Chesapeake Bay s úrodným údolím řeky Ohio. Stavba východní části byla zahájena v roce 1828 a zahrnovala vytvoření průplavu o délce téměř 300 km mezi Georgetownem a Cumberlandem. Kanál v podstatě kopíroval řeku Potomac a překonával převýšení 184 m pomocí 76 plavebních komor. Na rozdíl od Erijského kanálu však nikdy nedosáhl svého cíle. Výstavba západní větve mezi Cumberlandem a údolím Ohia se nerealizovala. Ve stejném roce jako na kanálu CO se totiž začalo pracovat také na železnici mezi přístavem Baltimore a Západní Virginií, která dosáhla Cumberlandu osm let před dokončením východní větve kanálu. Proto se od jeho dalšího prodloužení upustilo.
Kanál byl přesto po několik desetiletí pro železnici vážným konkurentem a přepravily se po něm miliony tun nákladu. Do Georgetownu se vozilo především obilí a kukuřice, do vnitrozemí pak směřovaly solené ryby, sůl a též produkty z Karibiku jako cukr, melasa a rum. Teprve po vylepšení železniční dopravy díky silnějším lokomotivám a vzduchovým brzdám se přestěhovala přeprava většiny obilí na železnici. Po vodě se začalo vozit uhlí z Alleghenského pohoří, ale přepravovalo se ho stále méně a roku 1924 byl provoz na kanále kvůli nerentabilitě ukončen.
Kam na večeři
Ještě dnes lze v Georgetownu spatřit část kanálu s několika plavebními komorami. Jako historická památka přešel pod správu National Park Service a v současnosti je možné vydat se asi na hodinovou komentovanou plavbu v replice původního člunu. Někdo vezme zavděk i hezkou procházkou po jeho březích, které tvoří klidovou zónou, někomu stačí pohled z mostu. Naskytne se, pokud se vydáme od rušné M Street dolů k řece. V místech někdejšího přístavu a průmyslové oblasti se dnes rozkládá revitalizovaná oáza Washington Harbour s obchody, restauracemi a upraveným nábřežím, kde lze korzovat, posedět na lavičkách či povečeřet s výhledem na řeku Potomac.
Jít na večeři do Georgetownu patří ke společenským událostem pro všechny generace. Jsou tu restaurace s prestižní historií a skvělou nabídkou jídla a pití. Mezi jejich hosty často bývali významní kongresmani či vys…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Washington, D.C.