Ginza, snad nejznámější síť dlouhých ulic velkého Tokia – a po celé 20. stol. symbol luxusu, vybraných obchodů, restaurací, kaváren, barů a nočních podniků – leží v západní části čtvrti Čúó-ku. Dělí se na osm menších částí, zvaných čó. Je důležitým dopravním uzlem, najdete na ní několik stanic tokijského metra: Ginza (linky Ginza, Hibija a Marunouči), Ginza-iččóme (linka Júrakučó), Higaši-ginza (linky Hibija a Asakusa) a opodál také stanice Hibija (linky Hibija, Čijoda) nebo Júrakučó (linka Júrakučó, nadzemní dráha Jamanote a Keihin-tóhoku). V současné době také sídlí na Ginze mnoho vlajkových obchodů nejznámějších japonských a světových značek, a to v budovách od slavných světových architektů.
Přestože je Ginza symbolem moderního Tokia, současně je také nedílnou součástí šita-mači, doslova „dolního města,“ pod nímž si můžeme představovat původní, svým rytmem žijící a místy ještě specifickým nářečím hovořící Tokio plné pitoreskních zákoutí. Od severu k jihozápadu Ginzu protíná Čúó-dóri, doslova Hlavní třída, vybudovaná již za vlády „sjednotitele Japonska“ Iejasua, prvního šóguna z rodu Tokugawa. V oblasti Ginzy se jí přezdívá Ginza-dóri.
Tvář Ginzy se nejvíce změnila v souvislosti s otevřením Japonska okolnímu světu v 2. pol. 19. stol. Po rozsáhlém požáru v roce 1872 se tokijský starosta Kimimasa Juri ve spolupráci s irským stavebním inženýrem a architektem Thomasem Watersem rozhodl přestavět Ginzu ve stylu červené cihlové georgiánské architektury podle vzoru obchodní ulice Regent Street ve West Endu v londýnském Westminsteru. V roce 1873 se na Ginze rozsvítily první plynové lampy.
Drastické změny čekaly Ginzu (a celé Tokio) zejména v letech po katastrofálním zemětřesení Kantó v roce 1923. V Marunouči Building, tehdy jedné z nejmodernějších budov Tokia, otevřené pouhých sedm měsíců před zemětřesením, měl kancelář i český architekt Jan Letzel, který od července 1907 působil v Japonsku a navrhl mj. Průmyslový palác prefektury Hirošima, dnes známý jako Atomový dóm. Ve svém dopise matce z 10. září 1923 píše:
„Bylo to krátce před 12. hod. polední, když odešel jsem ze své kanceláře v 7. poschodí do restaurace v témže domě v poschodí devátém, abych si zajistil stůl u okna, kde při horku, které právě bylo, vítr pěkně profukoval. (…) Náhle cítím prudký otřes ze spodu i ze strany, sklenice, láhve, talíře smetány ze stolů, mezi to řinkot skla, padání zástěn, omítky ze stropu a rány praskajících zdí…“ (Stanislav Bohadlo, ed.: Japonsko, země, kterou jsem hledal, Gate Náchod, 2002, str. 173.)
Velké zemětřesení, které na rozsáhlou oblast Tokia, Jokohamy a přilehlých oblastí, souhrnně nazývanou Kantó, udeřilo necelé dvě minuty před pravým polednem 1. 9. 1923, si vyžádalo přes 140 000 lidských životů. Prakticky celé Tokio i Jokohama lehly popelem a stát zůstalo pouze několik budov. Jednou z nich byl i zbrusu nový tokijský Imperial Hotel, hříčkou osudu otevíraný právě 1. září, ležící asi 15 minut chůze od Ginzy. Nahradil stejnojmenný hotel otevřený roku 1890, v němž bydlel v roce 1918 i budoucí československý prezident Masaryk nebo český cestovatel Josef Kořenský během své první cesty do Japonska. Autorem návrhu nového hotelu byl světoznámý architekt Frank Lloyd Wright. Coby asistenta si povolal kladenského rodáka Antonína Raymonda, jenž do Japonska připlul s ženou Noemi na Silvestra roku 1919. V Japonsku s přestávkami vydrželi až do roku 1973, Raymond zde zanechal viditelnou stopu v moderní architektuře a vychoval celou generaci významných japonských architektů.
Od roku 1920 byl starostou Tokia Šinpei Gotó, jenž měl po zemětřesení na starosti obnovu města. Vzorem mu byl francouzský městský architekt baron Georges Haussmann, otec moderní přestavby Paříže z 2. pol. 19. stol. Nový projekt počítal s rozšířením silnic, novými bulváry, městskými parky. Ginzu tak východním směrem od Čúó-dóri proťala třída Šówa-dóri, pojmenovaná podle názvu éry nového císaře Hirohita. Od severozápadu k jihovýchodu pak nová třída Harumi-dóri, procházející okrskem Cukidži, v němž byl později v roce 1935 na ploše 23 ha postaven slavný rybí trh. Západní stranou Ginzy směrem k Císařskému paláci obíhá podél stanice Júrakučó důležitá dopravní te…
Úplné znění článku naleznete zde