Stačí se chvíli dívat, s jakou jistotou se matky s několikatýdenními mláďaty pohybují po strmých skalních stěnách, stačí zahlédnout monumentální siluetu dospělého samce, který se právě vynořil na horizontu, aby člověk pochopil, kdo je v Alpách králem – kozorožec horský.
Tento druh kozorožce, vědecky nazývaný Capra ibex, je alpským endemitem žijícím převážně v pásmu mezi horní hranicí lesa a sněžnou čárou. Oblast jeho výskytu se táhne obloukem od jihovýchodní Francie přes Švýcarsko a Lichtenštejnsko po severní Itálii a Rakousko a končí na severozápadě Slovinska, v jehož případě se zoologové neshodují v názoru, zda jde o součást původního přirozeného areálu, nebo tam byli kozorožci vysazeni až člověkem. Jasno mají naopak v případě Bulharska, kde dnes žije kozorožec horský v Rile také, ale jde o introdukovanou populaci.
Jestliže je kozorožec horský králem Alp, pak pro Graubünden to platí dvojnásob. Kanton si ho vybral za svůj symbol, který na návštěvníky vyskakuje ze všech stran, ať už namalovaný, vytvarovaný z kamene, dřeva, skla či plyše, nebo přítomný v nejrůznějších názvech. Není to vůbec náhoda, naopak, současná kozorožčí záplava je jen vyústěním historického vývoje. Kozorožec je totiž v Graubündenu tradičním erbovním zvířetem a místní říkají, že ke kantonu patří stejně jako voda ke zdejším horským jezerům. První zmínka o erbu s černým kozorožcem ve stříbrném poli vyvěšeném v churské katedrále pochází už z roku 1252 a o 115 let později si dal kozorožce do znaku čerstvě založený Chrámový spolek. Díky tomu se nakonec dostal kozorožec i do současného kantonálního znaku, který je tvořen kombinací motivů z erbů všech tří spolků, jež stály u jeho vzniku. A nejen to – kozorožce najdeme i ve znacích mnohých graubündenských obcí.
Nechybělo přitom mnoho, a erby mohly zůstat jedinou připomínkou existence těchto impozantních zvířat. Až mytické postavení, jemuž se kozorožci v představách obyvatel hor odpradávna těšili, vedlo k tomu, že různým částem jejich těl byly připisovány nejrůznější léčivé účinky. Připočteme-li k tomu pragmatické využívání masa a kůží spolu s rozvojem střelných zbraní a stoupající zálibou v loveckých trofejích, dostaneme rovnici s jednoznačným výsledkem – už od 16. stol. začalo kozorožců na různých místech povážlivě ubývat, v Graubündenu byl poslední jedinec složen snad už v polovině 17. stol. (a to prý ještě možná šlo o zvíře zatoulané z Itálie) a na počátku 19. stol. se kozorožci ocitli na pokraji vyhubení, když v celém alpském prostoru existovala jejich jediná populace v oblasti italského masivu Gran Paradiso, která čítala méně než 100 zvířat. Naštěstí lidé zasáhli včas, začali zbylé kozorožce chránit a král Viktor Emanuel II. vyhlásil posléze Gran Paradiso královským revírem, k jehož střežení zřídil zvláštní stráž.
I když v Itálii žilo kozorožců koncem 19. stol. už opět na tři tisíce, jejich návrat do Švýcarska nebyl zpočátku vůbec jednoduchý, neboť italská vláda veškeré žádosti o poskytnutí několika zvířat odmítala. U St. Gallenu byl dokonce zřízen přírodní park Peter und Paul, kde se měli kozorožci množit, jenže chovná zvířata chyběla. Obnova švýcarské populace kozorožců nakonec začala docela kuriózně – první tři kůzlata, která se musela odchovat „na láhvi“, dodal pytlák Gabriele Bérard v roce 1906. Poté se jich stejným způsobem dostalo do Švýcarska ještě několik a nakonec se nechal obměkčit i italský král. K prvnímu, tehdy ještě neúspěšnému pokusu o znovuvysazení kozorožců do Graubündenu došlo roku 1914, úspěšný pak následoval po skončení první světové války v roce 1920, kdy bylo prvních sedm jedinců vypuštěno na území Švýcarského národního parku. Dnes jich tam žije asi 350 a v celém Švýcarsku více než 15 000. Daří se jim tak dobře, že od roku 1977 je ve Švýcarsku znovu povolen v lovecké sezoně jejich regulovaný odstřel (v současnosti zhruba tisíc zvířat ročně), jímž se udržuje početnost jednotlivých populací v přiměřeném rozmezí. Celkem se počet kozorožců horských v Alpách odhaduje aktuálně už na více než 40 000, takže o jejich budoucnost se snad není třeba bát. Jistě i proto se stylizovaný kozorožec v logu marketingové turistické organizace Graubünden Ferien spokojeně usmívá.
Další články z vydání o Graubündenu zde