Vlajková loď dalšího rozvoje Hamburku leží jižně od Speicherstadtu na sousedních ostrovech, které byly donedávna součástí přístavu a navazující průmyslové oblasti. Jmenuje se HafenCity a představuje aktuálně největší městský stavební projekt v Evropě.
V roce 1997 vyhlásili představitelé Hamburku poprvé záměr zastavět postupně plochu 157 ha mezi Speicherstadtem a hlavním tokem Severního Labe a vytvořit tam úplně novou moderní čtvrť, která rozšíří vnitřní hamburské město téměř o 40 %. Čtvrť dostala jméno HafenCity, v roce 2000 byl uzavřen stavební projekt a v následujícím roce se začalo stavět – samozřejmě postupně, od západu k východu a od severu k jihu, tedy od míst nejbližších centru historického města k místům vzdálenějším. Celý areál je rozdělen do deseti sekcí, z nichž jsou v současnosti dvě hotové (jedna s výjimkou rozestavěné Labské filharmonie, o které ještě bude řeč), ve čtyřech se střídají hotové budovy s rozestavěnými i s prázdnými parcelami, na nichž se ještě nezačalo stavět, a čtyři zatím zůstávají pouze v modelech a projekcích. Určitý obrázek o tom, jak by jednou mělo vypadat celé HafenCity, si už ale lze docela dobře udělat.
Jednotlivé domy jsou bytové nebo kancelářské, případně kombinují oba typy využití, prakticky v každém jsou také prostory určené pro gastronomická zařízení, provozovny služeb nebo menší obchody. V celém projektu se prý záměrně rezignovalo na výstavbu velkého nákupního centra, naopak se podporuje vznik malých obchodů, kterým má být zajištěna finanční pomoc s vysokým nájmem. Ony se vůbec čtou obecné informace o HafenCity jako učebnicová příručka městské architektury 21. století, kterou sepsal Mirek Dušín, zatímco mu Jarka Metelka koukal přes rameno. Nahlédněme…
Při prodávání pozemků nebyla rozhodující nabízená cena investorů, ale kvalita konceptu využití stavby. Například u již dokončené novostavby vydavatelství Spiegel byly prý kromě vzhledu určujícím faktorem nejmodernější standardy ekologického a udržitelného stavebnictví. Právě v oblasti šetrnosti k životnímu prostředí a energetické udržitelnosti mají všechny vznikající budovy splňovat nejpřísnější standardy. Pravdou je, že některé již dokončené stavby sbírají v tomto směru prestižní ocenění. Příkladem může být nepřehlédnutelný, 55 m vysoký obytný komplex Marco-Polo-Tower, který jich dostal hned několik, mj. v roce 2010 cenu MIPIM v kategorii rezidenčního bydlení, označovanou někdy za Oscara v oboru nemovitostí. Stinnější stránkou věci je jeho přezdívka „milionářská věž“, která vznikla na základě ceny bytů.
Záměrem města není co nejrychleji zastavět určenou plochu, ale vytvořit vzorové město 21. století. Po úplném dokončení by zde mělo vzniknout asi 5800 bytů pro zhruba 12 000 lidí a čtvrť by měla poskytovat více než 40 000 pracovních míst. Budou zde tři základní školy (jedna již funguje) a také zcela nová univerzita zaměřená na architekturu a urbanistiku. Vznikne vědecké centrum, sportoviště i 10 km dlouhá pobřežní promenáda. Součástí HafenCity bude také nový terminál zaoceánských okružních lodí s hotelem. Obří výletní lodě tu kotví už dnes u provizorního hangáru, jenž musí pasažéry takové Queen Mary 2 upřímně vyděsit.
Vloni koncem listopadu byla uvedena do provozu čtvrtá linka hamburského metra, která z Jungfernstiegu u Binnenalsteru a radnice jede přímo do HafenCity, kde má zatím dvě stanice a jedna další je v plánu. Auta tady nemají být převládajícím dopravním prostředkem – kromě metra spoléhají plánovači na jízdní kola a nohy. S podzemními garážemi pod některými objekty se ale samozřejmě počítá. Prostor na ně vzniká i díky tomu, že kvůli riziku záplav se ulice i nové domy zakládají na navršených pahorcích asi 8 m nad hladinou, zatímco v původní výšce kolem 4 m zůstávají jenom nábřežní promenády. V podzemních prostorách domů, chráněných protipovodňovými stěnami, pak vzniká místo pro garáže.
Zatím nejucelenější obrázek poskytuje sekce Am Sandtorkai/Dalmannkai, která je až na Labskou filharmonii kompletně hotová. Tvoří ji dvě nábřeží a mezi nimi sevřený Traditionsschiffhafen neboli Tradiční přístav, kde kotví malé lodě a čluny a po němž vede zajímavě řešená promenáda na pontonech. V čele uzavírají přístav Magellanovy terasy stupňovitě se zvedající k parku Sandtorpark, který už patří do sekce sousední. O termínu dokončení celého HafenCity se v poslední době mluví jen velmi opatrně. Oficiálně se přiznává, že kvůli finanční krizi nabírá projekt zpoždění. Optimisté se ještě nevzdávají roku 2025, pesimisté uvažují spíše o roce 2030.
Už několikrát jsme se zmínili o Labské filharmonii, nové koncertní budově, kterou se město rozhodlo postavit snad na nejexponovanějším místě HafenCity, na západní špičce Kaiserhöft čnící do Labe naproti Landungsbrücken a městskému centru. Není divu, že se tato budova stala symbolem HafenCity a, byť stále nehotová, také jedním ze symbolů celého města. Slavná basilejská architektonická kancelář Herzog & de Meuron se rozhodla využít ve spodní části korpus někdejšího skladu Kaispeicher A. Ten vznikl namísto za války zničeného Kaiserspeicheru až v roce 1966, takže šlo o jeden z nejmodernějších skladů své doby a zároveň o významnou ukázku poválečné moderny v Hamburku, kde se uskladňovalo kakao, čaj a tabák. Architekti z něj ponechali pouze obvodové stěny, do nichž jsou nově vestavěny zejména sedmipatrové garáže pro 500 vozů, ale také zázemí pro umělce, některé technické prostory, Kaistudio pro 170 diváků jako ideální scéna pro současnou a experimentální hudbu, místo zde bude mít i Das Klingende Museum (Zvonící muzeum), kde se děti a mládež budou moci seznamovat s nejrůznějšími hudebními nástroji.
Na tomto cihlovém podstavci vzniká skleněná nástavba, jejíž stěny tvoří 1100 okenních prvků, zčásti prohnutých a jednotlivě pokrytých vzorem z chromových teček. Stavbu, která bude na západní straně dosahovat výšky 110 m a na východní asi o 30 m méně, bude krýt dynamicky zvlněná střecha. Na rozhraní podstavce a nástavby ve výšce 37 m bude centrální plošina volně přístupná jako veřejný prostor. Odtud se bude nabízet nádherný pohled na přístav i město a budou tu také vstupy do všech částí budovy. Srdcem je Velký sál pro 2150 diváků, futuristický nepravidelný prostor, kde bude orchestr obklopen diváky ze všech stran. Dále tu bude Malý sál pro 550 diváků, ale také čtrnáctipatrový hotel s 250 pokoji a 45 exkluzivních bytů.
Potud zní všechno nádherně. Jenže Labská filharmonie má i své temnější stránky, které se jmenují Termíny a Rozpočet. Část veřejnosti i médií považuje dnes tuto stavbu za naprosto skandální a zdá se, že k tomu mají docela slušný důvod. Stavět se začalo v dubnu 2007 a dokončení bylo plánováno na rok 2010. Původní rozpočet zněl na 168 milionů eur, z čehož město mělo hradit 77 milionů. Nemá cenu rozpitvávat podrobnosti, prozatímní pointa pochází z poloviny loňského prosince: město uzavřelo s největší německou stavební firmou Hochtief, která dílo staví, novou dohodu, podle níž maximální nepřekročitelná cena stavby při odevzdání v červenci 2016 bude 575 mil. eur (podle informací týdeníku Spiegel jde prý dokonce o netto částku, k níž je třeba připočítat 19% daň), z nichž město uhradí 521 milionů. Skeptici nezapomenou dodat, že podobná pevná cena byla stanovena už jednou, v roce 2008, kdy činila „pouhých“ 323 mil. eur s termínem dokončení v roce 2015 – jediný rozdíl je prý v tom, že tentokrát vzal Hochtief na sebe všechna rizika další stavby.
V této souvislosti si nelze nevzpomenout na informaci, která nedávno proběhla naším tiskem, že Praha uvažuje o výstavbě nové moderní koncertní síně. Ani ne před rokem se prý Praha inspirovala Hamburkem při tvorbě linek tzv. metrobusů. (Ano, metrobusy jezdící ve špičce ve čtyřminutových intervalech jsou úžasná věc, obzvlášť když v Hamburku na rozdíl od Prahy v těchto intervalech opravdu operují.) Poučení z výstavby Labské filharmonie by mohlo být pro Prahu taky docela cenné.