Když někdy v 5. či 6. století osídlili Polynésané Havajské ostrovy, přivezli si na ně nejen své kulturní rostliny a domácí zvířata, ale i své bohy. Na ostrově Havaj (Hawaii) a v jeho sopce Kilauea pak poznali hlavní, trvale žhnoucí podzemní chrám bohyně Pelé, kterou učinili nejvyšším božstvem souostroví. I v moderní době je vrchol této sopky jakýmsi poutním místem turistů, kteří přicházejí vzdát hold této pohanské bohyni.
Až k samému okraji kaldery, do výšky 1247 metrů, lze naštěstí dojet autem. Před sestupem do nitra sopky je vhodné navštívit dvě ze tří budov, které tady už léta odvážně přežívají všechny erupce. Volcano Observatory je vědecká stranice veřejnosti nepřístupná, ale Volcano House už téměř sto let slouží veřejnosti. Tento Sopečný dům, tiše stojící na samé hraně propasti, nabízí ze své zasklené verandy ohromující pohled do zasmušilé kaldery, po jejímž dně vede několik kilometrů dlouhá cesta k jícnu Halemaumau. Většina turistů také na vrcholu sopky přespává, a v tom případě je vhodné ještě před túrou navštívit nedaleký Visitor Center, kde vám zajistí ubytování. A pak už zbývá jen překonat depresivní pohled na dno kaldery a odhodlaně sejít po její strmé stěně…
Pohled do ohnivé jámy Halemaumau vzbuzuje strach i úctu. Je to obrovité, tajuplné, doutnající ohniště s probleskující zarudlou stopou. Na několika místech se láva vaří a vystřikuje drobnými fontánami. A z tisíce míst vychází sirný, čpavý dým. Na okrouhlém obvodu jícnu jsou jako stupně do podsvětí připečeny lávové škraloupy, které vyznačují, jak obsah kotle pulsuje. Podle jejich množství se zdá, že dnes je v jícnu celkem klid, a tak snad k výbuchu nedojde. Člověk se tady zkrátka bojí, i když objektivně ví, že explozi předchází zemětřesení, zvýšená aktivita v jícnu a teprve po dvou až třech hodinách to začíná. Vyklene se ohnivá kupole a z ní pak s hučením a sykotem vyrazí zářivý gejzír. Při jedné z největších erupcí 20. století, v roce 1969, tryskala láva do výšky přes půl kilometru. Na úbočí sopky jsou ještě desítky dalších malých i větších kráterů a zejí tu také otevřené pukliny, z nichž láva tryská jako pulsující ohnivá stěna. Tyto exploze patří k nejefektnějším a naštěstí mnoho škody nenadělají. Jsou to jen jakési pojistné ventily, jimiž podzemí uvolňuje vnitřní přetlak.
Návštěvník Havaje zpravidla nemá to štěstí, aby tato strhující přírodní představení zhlédl na vlastní oči, ale jejich důsledky nachází na každém kroku. Jsou to lávové příkrovy a proudy, někde už zarůstající lesem a jinde dosud ležící na silnici.
Při naší havajské návštěvě nám jeden takový proud také zalehl silnici, a tak jsme jako ostatní motorizovaní turisté dál pokračovali po lávách pěšky. Byly to nádherné provazové lávy nazývané pahoehoe (vyslovuje se pahojahoja) s hladkým, skelně lesklým, šedomodrým povrchem tvarovaným do fantastických drapérií, uzlů a provazců. Už brzy bylo zřejmé, že tento lávový proud překvapil místní pěstitele orchidejí při práci. Na květinové plantáži, zpola zalité lávou, ještě ležely úplně vysušené svazky květin a opodál trčelo do láv zapečené, vyhořelé auto. A stál tady i obydlený dům. Vysoká kamenná zeď kolem zahrady statečně zadržela lávový proud, který ji obtekl a pak se zase spojil. Dům se zelenou zahradou se stal ostrovem uprostřed lávového moře. Jeho skelně lesklé vlny místy pod nohama dunivě zazvonily, což zase tak příjemné nebylo, protože takový zvuk varuje před vnitřní dutinou, vzniklou po obrovské bublině plynu. Obavy však zcela překrylo okouzlení z pahoehoe.
Ne všechny havajské lávy jsou tak krásné jako pahoehoe. Na konci velkých erupcí vystupuje na povrch už zpola utuhlá láva podobná horké strusce, nazývaná aa (čteno aha). Krajina, kterou aa lávy zalehly, se na desetiletí stává tou nejdepresivnější a nejžhavější pouští, kde se každý z milionů černohnědých kamenů mění pod tropickým sluncem v lávový gril.
Pahoehoe a aa lávy jsou na Hawaii nejčastější. Vzácnější jsou skelné lávy – obsidiány a ojediněle se nacházejí i drobné, spíš kuriózní „zkamenělé“ lávové kapky a tenoučké nitky nazývané slzy a vlasy Peléiny. Tyto miniatury vznikají z té nejžhavější, jako sprej rozptýlené lávy, která při pádu z několikasetmetrové výšky rychle tuhne. Většinou však padá zpět na hlavní lávový proud, který ji pohltí. Jen ojediněle tato tříšť dopadne mimo proud nebo už na jeho chladnoucí hřbet, a proto jsou tyto nálezy dost vzácné.
znovu zarůstají. Kulturní krajina se však prosazuje na nejhustěji obydleném ostrově Oahu s hlavním městem Honolulu a námořní základnou v Pearl Harbor. Najdeme tu známé pláže Waikiki s běloučkým, ale nepříjemně přilnavým korálovým pískem.Ve Velkém údolí, které se táhne napříč celým ostrovem, jsou rozlehlá pole cukrové třtiny, plantáže ananasů, háje papájí a houštiny banánovníků. Kokosové palmy rostou divoce všude, kde se uchytí, a sklízí je, kdo chce.
Nejvzdálenější z velkých ostrovů – Kauai, je proslulý především svými pali úbočími, kde eroze proměnila svahy bývalých sopek ve stovky strmých, jako nůž ostrých hřbetů a hřbítků oddělených hlubokými roklemi. Tyto pali svahy jsou i na jiných ostrovech, ale na Kauai dosáhly vrcholu své bizarnosti. Do horského lesa, který na pali roste, po staletí, ba tisíciletí lidská noha nevkročila. Ještě 2000 km od Kauai se táhne řetěz skalisek, atolů a podmořských útesů. Z těchto trosek sopečných ostrovů už suchozemský život dávno vymizel, ale na skalách jsou oblíbená hnízdiště mořských ptáků a mělce pod vodou porůstají svahy bývalých sopek korálové mořské zahrady. Na Havajských ostrovech může návštěvník prožít svou „havaj“ na tropických plážích a v surfařských klubech, v romantických japonských zahradách ve městě Hilo, může si užívat velkoměstský ruch Honolulu i písečné pláže Waikiki, ale ta pravá Havaj, to je divoká ostrovní příroda sopek, pralesů a pouští…
Další informace o Polynésii naleznet zde: www.sopka.cz
Jaroslava Janoušová