Historické monstrum

Neprostupná hranice mezi sovětským sektorem Berlína na straně jedné a sektory americkým, britským a francouzským na straně druhé se začala fyzicky budovat v prvních hodinách neděle 13. srpna 1961. Nešlo však o žádnou náhlou akci, nýbrž o vyvrcholení tzv. druhé berlínské krize, jež začala o tři roky dříve, a v širším smyslu vlastně o definitivní naplnění krize první z let 1948/1949. V prvních hodinách byla uzavřena většina přechodů mezi východní a západní částí, vytvářely se provizorní zátarasy z ostnatého drátu a nízké barikády z vytrhané dlažby a kusů asfaltu. Už o dva dny později se ale začalo se stavbou skutečné zdi – a nejen to. Postupně (podle jejího technického provedení se rozlišují čtyři „generace“ zdi) bylo vybudováno komplexní blokovací zařízení o celkové délce skoro 160 km, z čehož téměř 44 km procházelo Berlínem a zbytek odděloval Západní Berlín od tehdejší NDR. Berlínská zeď byla ve skutečnosti pásem území, se zdmi (v některých místech nahrazených kovovým mřížovým plotem) po obou stranách. V typické podobě stála podél západoberlínské hranice přední zeď (Vorderlandmauer či vorderes Sperrelement) z betonových desek a s betonovou trubkou nahoře, ona „zeď“ v užším smyslu vysoká 3,5–4 m a široká 10 cm. Obyvatelé Západního Berlína mohli pochopitelně až k ní, však také byla z této strany pomalována nejrůznějšími kresbami a nápisy. Z východoberlínské strany ale následoval 15–150 m široký „pás smrti“ s obranným příkopem proti průjezdu motorových vozidel, kontrolním pásem neustále zbavovaným vegetace a uhrabávaným, aby v něm byly vidět jakékoli stopy, dvoupruhou vyasfaltovanou cestou pro pohyb pohraničníků, pásem lamp osvětlujících v noci celý prostor, strážními věžemi, protitankovými zátarasy a signálním plotem, při jehož doteku se spouštěly zvukové a světelné signály. Před tímto plotem pak stála na východoberlínské straně jako první zábrana zadní zeď (Hinterlandmauer), resp. zadní mřížový plot…

Shopping Cart