Hrad a kolos

Borromeové původně pocházeli z toskánského San Miniata, města, které složilo hold římskému císaři Karlu IV. už při jeho italské cestě v roce 1355. Tuto dějinnou událost nepřipomínáme jen tak. Jako první příslušník rodu, jehož jméno se odvozuje z „Buon Romei“, tj. „z Říma pocházející“, se do historie výrazněji zapsal Filippo, který se v roce 1367 postavil s podporou císaře Karla a také jiného významného středověkého italského rodu Viscontiů do čela ghibellinského povstání proti guelfské Florencii. Povstání skončilo neúspěchem, Filippo byl v roce 1370 popraven, ale jeho pět nezletilých synů dostalo milost a mohlo se svou matkou, ba i s rodinným majetkem, odejít do Milána. Tři z bratrů se tam vrhli do finančního podnikání, založili úspěšnou banku, stali se milánskými občany, a protože štědře finančně podporovali prvního milánského vévodu Giana Galeazza Viscontiho (další „česká“ stopa v příběhu – milánským vévodou ho jmenoval coby římský král v roce 1395 Václav IV.), získávali v Miláně stále silnější vliv. Filippův syn Giovanni I. neměl potomky, zato ale k sobě vzal svou sestru Margheritu, vdovu po Giacomu Vitalianim, vyslanci Padovy v Benátkách, a jejího syna Vitaliana. Postupně začal synovce zapojovat do svých obchodů a v roce 1406 ho adoptoval s podmínkou, že přestane používat příjmení po otci a začne užívat rodové jméno své matky a strýce. A tak se v Miláně zrodil Vitaliano I. Borromeo, jehož můžeme označit za skutečného zakladatele dodnes existujícího rodu. Od roku 1418 byl pokladníkem třetího a posledního milánského vévody z rodu Viscontiů, Filippa Marii, od něhož za své služby získal řadu lén a privilegií, která položila základ k obrovskému rodovému majetku. Byla mezi nimi i Arona na břehu Lago Maggiore, k níž mu byl posléze udělen také hraběcí titul.

Rocca dʼAngera

Poslední vévoda Visconti zemřel v roce 1447, ale vzestup Borromeů to nezastavilo. V lednu 1449 koupil Vitaliano I. od tzv. ambrosianské republiky, která v Miláně fungovala tři roky, Angeru i s viscontiovským hradem, a ovládl tak celý jih jezera Maggiore. I když už v říjnu téhož roku právě na hradě v Angeře zemřel, jeho jediný syn Filippo I. Borromeo kráčel v jeho stopách. Úspěšně navázal na jednání, která Vitaliano I. začal s budoucím novým milánským vévodou, Francescem Sforzou. Podle tradice to bylo právě na borromeovském hradě v Peschieře, kde jako Filippův host přijal Francesco Sforza počátkem roku 1450 delegaci z jím obléhaného Milána, která přišla s kapitulací města a nabídkou vévodského stolce. A tak sláva Borromeů stoupala a majetek se zvětšoval, ale to je už další příběh, ke kterému se vrátíme na jiných místech. Teď nás bude zajímat nejstarší z přístupných borromeovských památek – Rocca dʼAngera neboli hrad v Angeře…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 10/2018

Shopping Cart