Jihovýchod Rakouska oplývá neobyčejným množstvím hradů a zámků. Je dokonce v tomto směru jednou z nejbohatších oblastí celé Evropy, a tak nepřekvapí, že právě zde spatřila světlo světa vůbec první rakouská tematická trasa – Schlösserstraße.
Stezka je dlouhá přibližně 350 km a spojuje 14 nejdůležitějších šlechtických sídel jihovýchodního Štýrska a jižního Burgenlandska. V podstatně delší štýrské části stojí tři hrady (Deutschlandsberg, Neuhaus, Riegersburg) a všechny zámky, jež mají beztak hradní minulost (Aichberg, Hartberg, Herberstein, Kapfenstein, Kornberg, Obermayerhofen, Pöllau, Schielleiten a Stubenberg), dále pak klášter Vorau a historické jádro městečka Bad Radkersburg u hranice se Slovinskem, které rovněž patří ke stezce. V Burgenlandsku je pak doplňují hrady Güssing a Schlaining.
Každá z památek v sobě skrývá jisté tajemství charakteristické pro dobu jejího vzniku a předkládá svým návštěvníkům něco speciálního. Cílem je přitáhnout pozornost nejen dospělých, ale i dětí, aby se výlet stal hlubokým zážitkem pro celou rodinu, což ale neznamená, že by si tu samotní dospělí nepřišli na své.
Díky nápaditosti pořadatelů se návštěvníci ocitnou nejen v úžasném prostředí zhmotněných snů dávných majitelů, ale zároveň i v jakémsi stroji času, který je dopraví do různých období naší minulosti a nechá je vychutnat si jak tehdejší bydlení, tak třeba hodování podle starých receptů, případně podpoří jejich vlastní kreativitu.
Kde se vzala taková hustota středověkých opěrných bodů? Inu, uvědomme si, že se jednalo o východní hranici svaté říše římské, a tu bylo třeba střežit proti nepřátelům z východu, ať už Slovanům, maďarským Kurucům anebo Turkům. Ostatně sám německý název Rakouska – Österreich – znamená v překladu „východní říši“. Většina z těchto opěrných bodů nikdy nebyla dobyta.
Platí to i o nejmajestátnějším a nejrozlehlejším mezi nimi – východoštýrském hradu Riegersburgu. Přezdívalo se mu „štýrský Gibraltar“. Tyčí se totiž na výrazné dvousetmetrové čedičové skále, ve výšce 482 m n. m. Po ránu, kdy ještě údolí halí mlha, působí až přízračně pohádkově.
Provází ho pověst nejnedobytnější křesťanské pevnosti. Označili ho tak Turci, kteří si na něm vylámali zuby. Kde by se nadáli, že je toto velkolepé strategické sídlo dílem jediné ženy – hradní paní Kathariny Elisabeth von Galler, přezdívané familiérně Gallerína. Byla to žena rázná, nesmlouvavá a s kdekým v okolí ve při. Říkalo se jí taky…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Štýrsko