Sociologové se už dlouho snaží vysvětlit, proč se Kubánci veselí i v nejtěžších dobách a dělají si legraci z vlastního neštěstí. Když Kubánec těsně unikne smrti, začne se tomu nespoutaně smát a není k umlčení. Díky této schopnosti čelí Kubánci hladu, absenci dopravního spojení, výpadkům dodávek elektřiny a vody i možnosti uvěznění při sebemenším provinění proti režimu. Snad je za tím krev černých otroků, po jejichž celodenní dřině zbývala jediná radost: píseň, rytmické bubnování, tanec. Ale většina kubánské populace přece pochází ze Španělska, případně z Kanárských ostrovů. Možná je to tedy tím, že tu došlo k promíšení ras – ale k tomu přece docházelo všude v Karibiku. Hledáme-li, ke kterému národu Kubánce přirovnat, napadají mě nejspíše Brazilci, rovněž smíšený národ s vysokým podílem krve černých otroků a stejnou oblibou v hudbě, tancích a karnevalu.
Nejznámější kubánskou písničkou je Guajíra Guantanamera populárního skladatele Joseíta Fernándeze. Tu začali kubánští přátelé zpívat pokaždé, kdykoliv došlo k soutěži a my už jsme pěknou řádku těch našich přezpívali, ale slova Guantanamery, která nenapsal nikdo menší než národní básník José Martí, jim vystačila sotva na první sloku. S ostatními písněmi to bylo ještě horší. V typické kubánské hudbě tvoří text většinou jediná, neustále omílaná věta, často pouhá tři slova. Tím podstatným je na Kubě rytmus. A že už dala světu pěknou řádku tradičních i moderních tanců: areíto, zapateo criollo, guaracha criolla, rumba, habanera, danzón, son, danza, contradanza (contra je z anglického country), kubánské bolero, mambo, čača… Jediným prehispánským (indiánským) tancem, který se dochoval do dnešních dnů, je areíto. Všechny další už byly odvozeny jednak ze španělských, jednak z černošských tanců, a proto se dnes označují jako afro-kubánské.
Mezi nejznámější interprety kubánské pop-music patří skupiny Irakeres, Aragón, Van Van, kytarista Leo Brouwer a dlouhá řada zpěváků, počínající legendárním Bennym Moré, u jehož jména nikdy nechybí přídomek Bárbaro del Ritmo, a vrcholící hrdinou filmu Buena Vista Social Club, držitelem Grammy Franciskem Repiladem přezdívaným Compay Segundo. Málokdo už ví, že jeho vnuk Angelo Repilado žije v Praze, má taneční školu a vede kurzy salsy. Začátkem 70. let 20. stol. vznikla na Kubě Nueva Trova, hnutí snažící se obrodit trubadúrské tradice a soustřeďující se především na texty oslavující soudobý kubánský režim. Mezi tyto písničkáře, kteří jsou současně autory hudby, textů i interprety, patří Pablito Milanés či Silvio Rodríguez.
Když se sejde víc Kubánců při muzice provozované malou hudební skupinou, zvanou combo či banda, všichni přítomní se začnou sunout a vlni…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Kuba