Díky své jedinečnosti a malebnosti má švýcarské městečko Interlaken, podobně jako třeba Hallstatt, Amsterodam, Paříž nebo Orange County, svého dvojníka v Číně. Ačkoli krásy západního světa či symboly jeho architektury „opsali“ Asiaté dokonale, poznat originál je samozřejmě lepší než nejpovedenější kopie.
Pohlednicově modré nebe, čistý vzduch i ulice, kvalitní jídlo, dobré nákupní možnosti, výborná infrastruktura, pohostinnost, jazykově vybavený personál, bezpečí a (s)plnění snad všech přání. To je Interlaken. Návštěvníky z celého světa láká především na úchvatné panorama Alp a tyrkysově či blankytně zbarvená jezera, ačkoli ony fascinující odstíny jsou vlastně nepopsatelné. Jezera má město v samotném názvu, který zřejmě pochází z latinského inter lacus neboli „mezi jezery“ nebo inter lapis, což znamená „mezi kameny“ či „skalami“. Podle jiné verze je jméno města, které se používá až od roku 1891, odvozeno od názvu sousedící obce Unterseen, v překladu „pod“ či „mezi jezery“. V Unterseen se mimochodem nachází vůbec první regionální muzeum turistiky ve Švýcarsku. Vše je každopádně výstižné, protože více než pětitisícový Interlaken skutečně leží v hlubokém údolí řeky Aary mezi Brienzským a Thunským jezerem, které zásobuje voda z okolních velehor. Obec se ale původně nazývala Aarmühle. I toto jméno (mlýn na Aaře) potvrzuje, že se tady prostě všechno točí kolem vody – mlýn byl přece tam, kde byla i voda. Historie města se odvíjí od kláštera augustiniánů kanovníků, který vznikl ve 12. stol. na místě původní prosté dřevěné modlitebny. Kromě mužského kláštera zde fungoval do roku 1484 také klášter ženský.
Právě díky vodě mají Interlaken v mimořádné oblibě Indové a hlavně Arabové, zejména ze stále ještě bohatých ropných zemí Perského zálivu. Do Alp se přicházejí „ochladit“ a osvěžit zejména před a po ramadánu a v létě, kdy jejich venkovní teploměr ukazuje padesát ve stínu. V dražších hotelích jim hostitelé připraví i korán a datle. Zatímco movití Arabové přijíždějí do Švýcarska s mnoha příbuznými a chůvami a nechávají se vozit limuzínami, Číňané, v posledních letech jednoznačně nejpočetnější skupina turistů, mají spíše baťůžky, vstávají brzy, v hotelích často snídají separátně a pohybují se ve skupinách. Pod „vrcholem Evropy“ ale potkáte také Evropany, nejčastěji Němce, Brity či Francouze.
Interlaken ve výšce 564 m n. m., obklopen třemi lyžařskými areály, má doslova strategickou polohu. Většina návštěvníků sem přijíždí proto, aby se vydala ozubenou železnicí na zmíněný Top of Europe, tedy do horského sedla Jungfraujoch (3454 m) mezi vrcholy Mönch a Jungfrau v Bernských Alpách. Vyhledávanou atrakcí je také nedaleký vyhlídkový vrchol Schynige Platte s alpskou zahradou, který je zpřístupněn historickou ozubnicovou železnicí. Výstavba drah do Lauterbrunnenu a Grindelwaldu (1890) společně s Jungfraubahn (1912) zásadně přispěly k rozmachu cestovního ruchu v Interlakenu. Svět železnic lze obdivovat také v jednom z největších a nejmodernějších muzeí železničních modelů na Heimwehfluh, což se nabízí i jako „indoorová“ alternativa v případě nepříznivého počasí.
Samotné městečko se může pochlubit rovněž Domem umění, který jako kulturní centrum celého regionu celoročně hostí nejenom originální výstavy, ale dává prostor rovněž dalším žánrům, od divadla či tance až po film a literaturu. Ostatně právě slavné osobnosti, a to nejenom umělecké, objevovaly a obdivovaly Interlaken a jeho okolí již od roku 1800, ať už to byla třeba pianistka Clara Schumannová, Lev Nikolajevič Tolstoj či organizátor první okružní cesty po Evropě pro britské turisty Thomas Cook. Johannes Brahms a Heinrich von Kleist relaxovali v Thunu, Clara von Rappard raději než v Mnichově žila a malovala v sousední obci Matten bei Interlaken. Vodopád Staubbachfall inspiroval Goetheho ke zpěvu Duchové nad vodami, sir Arthur Conan Doyle nechal v Reichenbašských vodopádech zemřít svého románového hrdinu Sherlocka Holmese. Interlakenem se procházel a na třídě Höheweg nakupoval americký spisovatel Mark Twain, který v roce 1878 ocenil i komfort tehdejšího hotelu Victoria, což je v současnosti luxusní adresa s přímým výhledem na masiv Jungfrau. Široká promenáda Höheweg vedoucí od železničního nádraží je dodnes hlavní tepnou města, posetou hotely, obchody, butiky, restauracemi či kavárnami, s kulisou působivé viktoriánské architektury a upravených květinových záhonů.
S Interlakenem byl velmi úzce spjat především německý skladatel a dirigent Felix Mendelssohn-Bartholdy, který jeho kouzlu propadl již jako kluk a celkem jej navštívil čtyřikrát, naposledy v roce 1847. Jeho okouzlení a spřízněnost s přírodou dokumentují jeho dopisy, skici a akvarely i 13 unikátních pohlednic, které namaloval během svého posledního pobytu. Uchovala je vila Ried ve Wilderswilu, kterou vlastní potomci skladatele, rodina Wachových. Na letní měsíce opouštěli Lipsko a trávili je v Interlakenu a okolí, které z dřívějška docela znal Mendelssohnův zeť Adolf Wach, manžel skladatelovy nejmladší dcery Lili. Vstup do údolí Saxettal okouzlil především jejich dceru natolik, že se tam v roce 1881 rozhodli postavit dům ve stylu typických švýcarských chalets. Švýcarsko ovlivnilo Mendelssohna i v hudbě, ve dvou symfoniích lze slyšet prvky místního folklóru. Známé je také to, že si vícekrát zahrál na varhanách v kostele Burgkirche v Ringgenbergu, které se ovšem nezachovaly.
Hudba a umění vůbec prostě k Interlakenu patří. Během celého roku se tu konají různé festivaly a akce. K letní tradici patří inscenování dramatu Wilhelm Tell od Friedricha Schillera, které zde bylo poprvé uvedeno v roce 1912. Od roku 1947 se hraje každé léto za účinkování bezmála dvou stovek herců- amatérů z řad místních obyvatel, ba dokonce i jejich koní, ovcí či koz. V každém ročním období si lze užít například šest tematických pavilonů v zábavním parku JungfrauPark. Pro milovníky adrenalinu se nabízí pohled na Interlaken z ptačí perspektivy, ať už zvolíte velmi oblíbený paragliding nebo sky diving, čtyřicetisekundový volný pád z helikoptéry rychlostí 200 km/h.
Další články z vydání o Jungfrau a Adelbodenu naleznete zde