Omlazující účinky termálních vod na Ischii objevili už staří Řekové. Dnes si ostrov oblíbili zejména filmaři, ale i další hvězdy uměleckého světa. Kromě léčivých pramenů jsou hlavním magnetem ostrova botanické zahrady a Aragonský hrad.
Sopečný ostrov Ischia o rozloze 46,3 km2 leží v Tyrhénském moři na severním konci Neapolského zálivu, asi 33 km od Neapole. Žije na něm zhruba 60 000 obyvatel, během roku ho ale zaplaví na šest milionů návštěvníků. Podivuhodnou krásu tohoto největšího ostrova v Neapolském zálivu dokládají už jeho historická označení – přezdívalo se mu Zahrada Evropy či později Zelený ostrov. Hlavním důvodem je bujná, celoročně zelená vegetace, jež Ischii odlišuje od ostatních ostrovů majících většinou podobu obrovských bílých skal uprostřed tmavě modrého moře. Do zelena je zbarven i povrch malých pobřežních skalisek. Veškerou zeleň ostrova dokonale zvýrazňuje křišťálově průzračná azurová voda Tyrhénského moře kolem.
Vnitrozemí Ischie dominuje dnes již vyhaslá sopka Monte Epomeo (789 m). Z jejího vrcholu se otvírají fantastické pohledy nejen na městečka dole na pobřeží, ale i na celý Neapolský záliv. Při pohledu k pevnině vyniká zcela vpravo typická silueta ostrova Capri, vedle níž lze na pobřeží spíš tušit než vidět Sorrento. Dobře patrné jsou poměrně blízké ostrovy Vivara a Procida, mezi nimiž se v dálce vypíná charakteristická špice Vesuvu; dál na pobřeží vlevo od slavné sopky se dají přibližně rozeznat města jako Ercolano (antické Herculaneum), Neapol a docela vlevo Cuma. Za ní už se pobřeží ztrácí za mořským obzorem.
Díváme-li se na Monte Epomeo ze severního pobřeží ostrova, připomíná jeho štít obrovskou tvář. Podle legendy jde o hlavu obra Tyfona, s nímž Jupiter mrštil o mořské dno takovou silou, až se obr roztříštil na mnoho částí. Kusy jeho těla dopadly na různá místa na ostrově, většinou dále od pobřeží. Legenda dodnes nachází ohlas v názvech vnitrozemských vesniček, mezi nimiž najdeme například Piedimonte (Velká noha) či Ciglio (Řasa). A nešťastný Tyfon nepřestává od těch dob plakat nad svým údělem, což se projevuje hojným výskytem minerálních pramenů.
Podle další z pověstí se na Ischii zastavil Aeneas při svém útěku z dobyté Tróje. Právě jemu vděčí ostrov za římský název Aenaria, jedno z několika jmen, pod nimiž byl v historii znám. Seriózní archeologické nálezy dokládají obydlení Ischie už 3500 let př. n. l., což bylo nejdříve v celé oblasti. Původní řecké jméno ostrova znělo Pithekusai, často překládané jako „ostrov opic“. Podle Plinia se však toto jméno neodvozovalo od slova opice (řecky píthékos), ale od zdejších zásob keramické hlíny. Současné jméno ostrova poprvé použil v podobě Iscla roku 813 papež Lev III. ve svém dopise Karlu Velikému.
Na Ischii vyvěrá celkem 103 pramenů a dech nešťastného obra se dere na povrch v podobě horkých plynů ze 67 fumarol. Někdy se Tyfon rozzuří, což se pak projeví zemětřesením. Zatím naposledy vyděsil Tyfon místní obyvatele i turisty začátkem června 2008, kdy zatřásl půlkou ostrova.
Ischia se dá snadno obejít pěšky. I když procházka po jejím obvodu nabízí úchvatné výhledy na moře i pobřežní zátoky, pro poznávání ostrova je lepší využít okružní autobusové linky. Doprava je tu velmi hustá, silnice úzké a většinou bez chodníků. Za husího pochodu je třeba neustále dávat pozor na projíždějící auta, nedá se povídat a místo zdravého istrijského vzduchu vdechuje člověk výfukové zplodiny. Autobusové linky jezdí v obou směrech pravidelně po půlhodině za přijatelnou cenu. Nejčastěji se kupují jízdenky na 90 minut za 1,30 eura, ale k dispozici jsou i celodenní nebo dvoudenní.
Okružní cestu je nejlepší zahájit ve staré části hlavního města Ischia linkou CD neboli Circolo Destro (doslova „pravý kruh“ – linka objíždí ostrov po směru hodinových ručiček; v opačném směru jezdí linka CS – Circolo Sinistro). První na cestě je Barano, vesnička asi 200 m nad mořem, ze které je krásný výhled na 2,5 km dlouhou pláž Maronti, vůbec nejdelší na ostrově. Díky nejvyrovnanějším klimatickým podmínkám z celého ostrova se obyvatelé Barana těší vynikajícímu zdraví a mnozí se dožívají více než 90 let.
Silnice dál pokračuje do Serrary Fontany, ale vyplatí se udělat malou odbočku k rybářské osadě Sant’Angelo, která je úzkou písečnou šíjí spojena s mohutnou scoglio, skálou porostlou zelení. Za Fontanou se při pobřeží rozkládají světoznám…