Islandský kůň
Všimne si jich každý, kdo jen vytáhne paty z města. Jsou skoro všude. Nevelcí, robustní koně v mnoha barevných odstínech patří ke koloritu venkova. Na první pohled je jasné, že jsou nějak odlišní od všech koní, které jsme ve svém životě viděli. Pasou se bezstarostně mezi ovcemi na sytě zelených loukách nebo jen tak zvědavě postávají u ohrad a tváří se, jako by jim celý ostrov patřil. A mají pravdu, jiné koně na Islandu nenajdete.
Islandský kůň je fenomén. Jeho přesný genetický původ je nejasný, ale patrně se odvozuje od norského fjordového koně s příměsí poníků ze Shetland a Irska. Vědci poukazují i na genetické shody s některými asijskými plemeny, která se teoreticky mohla dostat na Island díky obchodu přes vikingské osady v Rusku. Faktem zůstává, že přišel na ostrov s prvními kolonisty a prošel dlouhým tisíciletým vývojem v podmínkách izolace ostrova i přísných restrikcí. Roku 982 totiž alting rozhodl o zákazu dovozu jakýchkoliv koní na Island. Díky tomu je nejčistší koňskou rasou na světě.
Svojí kohoutkovou výškou 125–140 cm by se měl spíše řadit mezi poníky, ale vzhledem ke své robustnosti a hmotnosti, která může u vzrostlých jedinců dosáhnout až 380 kg, se zpravidla považuje za koně. Je perfektně přizpůsoben drsným klimatickým podmínkám ostrova. Tisíciletá selekce z něj vytvořila ideální zvíře pro všechny možné aktivity. Je přizpůsoben jak k jízdě, tak i k nošení břemen, má velmi přátelskou povahu, a proto se hodí i do rodin s dětmi nebo pro hipoterapii. Na Islandu jich žije kolem 80 000, ale ještě více – přibližně 100 000 – jich žije mimo Island. Kvůli stále platnému zákonu z 10. stol. se žádný vyvezený jedinec nesmí na svůj rodný ostrov vrátit.
Vzhledem k tomu, že koně tráví část svého života na otevřených pastvinách, jsou pro zimní období vybaveni dvouvrstvou srstí a dlouhou hřívou, která se na léto zkracuje. Krátké nohy sice nemají eleganci arabských koní, zato jsou velmi dobře uzpůsobeny bezpečné chůzi po strmých horských svazích. Díky tomu mají islandští koně jistý krok a na rozdíl od jiných koní jsou schopni se pohybovat pěti různými způsoby. Tři – krok, klus a cval – se shodují s většinou ostatních plemen. Krom toho ovládají také tölt, pomalejší čtyřtaktový mimochod, a skeið – rychlý dvoutaktní mimochod. Poslední dva pohyby jsou pro islandské koně specifické a jejich předvádění je součástí koňských show pro turisty na chovných farmách i profesionálních soutěží na nejvyšší úrovni.
Tölt mají islandští koně v krvi od narození. Vyznačuje se schopností rychlé akcelerace a velmi pohodlné jízdy pro jezdce, který se v sedle téměř nepohybuje. Na soutěžích se často předvádí jízda s napěněným půllitrem piva v ruce jezdce, ze kterého nesmí ukápnout ani kapka. Tölt je taktován v rytmu běžného mimochodného kroku (pravá zadní – pravá přední – levá zadní – levá přední), nicméně kůň je při něm schopen dosáhnout mnohem vyšší rychlosti, až kolem 30 km/h. Oproti tomu skeið je dvoutaktní mimochod, kdy koně jdou oběma levýma a pravýma nohama současně a v mezidobí se nedotýkají povrchu. Často se používá při rychlostních závodech, kdy kůň může dosáhnout téměř padesátikilometrové rychlosti. Ne všichni koně však jsou schopni tohoto pohybu. Pokud se při výcviku ukáže, že tento styl koni nevyhovuje, chovatel na něj netlačí a nenutí ho. O takových koních se pak hovoří jako o „čtyřpohybových“. O těch, kteří se skeið naučí, mluvíme jako o „pětipohybových“.
I výchova islandských koní je specifická. První čtyři roky je kůň vypuštěn na pastvinu, kde je v podstatě ponechán svému osudu. Tam tráví čas ve společnosti dalších „teenagerů“, učí se otužilosti i jistotě pohybu ve volné přírodě. Vzhledem k tomu, že pozemky koňských farem jsou poměrně rozsáhlé, užívá si značné volnosti, což prý zásadně formuje jeho charakter. V pěti letech je poprvé osedlán a tráví čas se svým trenérem, který musí citlivě odhadovat jeho schopnosti a nesnažit se získaný charakter jakkoliv lámat. Při nácviku i předvádění jednotlivých forem pohybu se musí postupovat obezřetně a vycítit, kdy chce kůň přejít ze cvalu do klusu či töltu a jeho přání víceméně respektovat. Jedině tak se dá vycvičit jedinec, který je schopen uspět na soutěžích a získávat cenné trofeje…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Island