Mystérium Orientu se proplétá dějinami Evropy jako zlatá nit, díky přitažlivým odlišnostem kulturním, náboženským a etnickým. Časté střety našich dvou sousední světů však zároveň na obou stranách vzbuzovaly zvědavost. Je dobrým příznakem naší doby, že životní styly a názory mladých generací se díky moderním komunikačním prostředkům a rozsáhlým možnostem cestování sbližují. Přesto však existují oázy tradičních hodnot, v nichž si jednotlivé komunity uchovávají po celá staletí neměnný řád a jedinečnost. Istanbulské bazary patří právě do téhle kategorie.
Přirozeným srdcem Istanbulu je už od středověku přístaviště při ústí zátoky Zlatý roh. Tady kotvily lodě připlouvající z Egypta a Arábie, které přivážely tradiční zboží Východu – látky, surovou bavlnu, koření, koberce, keramiku a měděné nádobí, ale také léky a šperky. S rozvojem obchodu postupně vznikal ve svahu nad přístavištěm systém zastřešených tržnic, skladů a překladišť, jenž si dodnes uchovává svou nezaměnitelnou atmosféru.
K tomuto místu neodmyslitelně patří i Nová mešita (Yeni Cami) – ale nenechte se mýlit, pochází z konce 16. století a je jen nejmladší ze starých mešit v této části města.
Ruch a mumraj tu panuje již od samého rána a prodavači sem přijíždějí ještě před rozedněním. Kolem prodavačky ptačího zobu poletují a posedávají stovky holubů. Pokřikují tu pouliční prodavači nápojů a své služby neméně hlasitě nabízejí i čističi bot. Všechno je přesně tak, jak si to pamatuji z předchozích návštěv starého Istanbulu. Dav lidí jako obvykle směruje ke vchodu do první a patrně nejexotičtější zdejší tržnice – na Egyptský bazar (Misir Çarşisi). Je součástí komplexu Yeni Cami a jeho stavba byla započata v době panování Mehmeta III. (1595 – 1603). Dokončil ji ale až architekt Mustafa Aga v roce 1663 pro matku Mehmeta IV., který vládl v letech 1648 – 1687. Tehdy byl krytý bazar znám pod jménem Yeni Bazar, nebo také Valide Bazar (Bazar sultánovy matky). Převažující sortiment zboží z Egypta později způsobil, že se mu začalo říkat Egyptský.
Architektonicky se tento bazar poněkud liší od ostatních. Jeho hlavní „ulice“ se lomí ve tvaru písmene L, je zastřešena a rozdělena na pravidelné úseky. Zdejší obchody byly původně otevřeny do uličky a za nimi bylo zázemí pro skladování zboží. Dnes je tu obchůdků podstatně více a hlavní skladiště jsou mimo areál bazaru.
Egyptský bazar, vystavěný z kamenných bloků a cihel, má dva hlavní a čtyři menší vchody. Všechny se na noc zamykají. V běžné sezóně zaklapnou těžká okovaná vrata v 18:30, v zimě o hodinu dříve a v neděli zůstanou istanbulské bazary zavřeny.
Hned za vstupem, na levé straně, okouzlí návštěvníky zlatnické obchůdky zářící pyramidami náramků, řetízků a prstenů na sametových platech. Vše je tu v nevídaném množství a dokonale nasvíceno. Na protější straně zastřešené ulice jsou kopce sladkostí, pytle s oříšky, s henou, s červenou paprikou a s různými druhy žlutého šafránu, dovezeného z Iráku, Iránu, Jemenu i Egypta. Snad neexistuje druh koření, který by tady neměli, a to hned v několika barevných odstínech. Kupují se zde i masné výrobky, sušené ovoce, olivy, rozinky, med, sýry a nejrůznější exotické omáčky, ale třeba i dětská konfekce, hodinky, kosmetika a bižuterie.
Ve všech istanbulských tržnicích se musí o cenu smlouvat a kdo to umí, často nakoupí i za polovinu původně navržené částky. Ale také nemusíte nakupovat vůbec nic, nechat se unášet davem, občas prohodit pár slov s prodavačem, ochutnat bonbón, sušenou meruňku, přivonět k pytli s kořením. Až vás tento mumraj unaví, pak je nejlepší hned u dolního vchodu vystoupat do poschodí, kde na místě původní strážní věže najdete slavnou restauraci Pandeli. Na speciality turecké kuchyně sem docházelo mnoho význačných hostů, mezi nimi i Mustafa Kemal Atatürk.
Po odpočinku může prohlídka bazarů pokračovat od Egyptského bazaru vzhůru do kopce, kolem řady obchůdků v otevřených uličkách. I tady se nabízí nepřeberný a neuspořádaný sortiment zboží, počínaje nádobím, přes drogistické zboží, cigarety, látky a konče třeba nábytkem. A na každém rohu voní kebab, stačí jen kývnout a prodejce už okrajuje plátky horkého skopového masa. Úzkou uličkou se prodírá dodávka naložená zeleninou, nikdo se ale nevzrušuje, místo je tady pro všechny a všichni nakonec protečou tržnicí jako pomalá voda v řece. Jen na okamžik se dav uctivěji rozestoupí před automobilem, za kterým do strmého kopce svižně stoupá zpocený starší muž, záda shrbená pod metrákovým nákladem brokátových štočků. Nosičům zboží se tady říká hamal. Mezi zdejšími dělníky tvoří samostatnou kastu a s existencí bazarů jsou spojeni od prvopočátku.
Velký bazar (Kapali Çarşi) zabírá plochu dvaceti hektarů a představuje samostatný svět, jakési město ve městě, které je jednou z největších tržnic světa, srovnatelnou snad jen s káhirským súkem Muski. Šestašedesát pravoúhle členěných ulic ukrývá 4400 obchůdků, do nichž denně (kromě neděle) dochází za prací asi 20 000 lidí. Osmi kilometry zastřešených ulic projde za den okolo půl milionu návštěvníků, v některých dnech, například před svátky, ještě daleko více. Najdete tu množství malých restaurací, bufetů, kaváren, je tu pošta a policejní stanice, 19 fontán a několik veřejných záchodů. Za obchůdky se skrývá přibližně 2200 dalších místností, které slouží jako obchodní zázemí. Muslimové mohou zajít do mešity a nevěřící jenom kroutí hlavami, jak a hlavně proč tak veliký bazar vlastně vznikl.
Stejně snadno, jako se dá napsat výčet udivujících čísel, dá se v bazaru i zabloudit. Stačí několikrát uhnout z vytčeného směru a po dvou hodinách máte pocit, že některými místy procházíte již potřetí – což je klidně možné. Proto je daleko jednodušší sledovat, zda jdete do kopce (dříve či později se dostanete k východu z bazaru), nebo dolů (kdy skončíte u přístavišť Zlatého rohu).
Na ploše dnešního Velkého bazaru stávala již v byzantských časech dřevěná tržnice, která prosperovala i za vlády Turků. Dobyvatel Istanbulu, sultán Mehmeda II., byl nejen schopným válečníkem, ale také kulturním mecenášem a podporoval i rozvoj obchodu. Hedvábnou stezkou se dostávalo z Asie do Ista…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Turecko