Během svého prvního pobytu na Novém Zélandu jsem nejvíce pociťovala to, co většina turistů či krátkodobých návštěvníků – otevřenost, přátelstsví, vstřícnost. Jako tehdejší studentka angličtiny jsem se snažila navazovat kontakt co nejvíce, což bylo kvitováno se zájmem a nejčastěji provázeno zvědavostí, jak to vlastně v té České republice chodí.
Dnes, kdy mám na ostrovech odbydleno téměř šest let, už vím i o mnoha dalších rysech charakteristických pro „Kiwis“, jak si sami Novozélanďané rádi a s nadsázkou říkají.
Jakkoliv se snažím bránit předsudkům, škatulkování a snažím se soudit každého individuálně, stále se najde spousta společných rysů. Přestože jsou Novozélanďané na první pohled vcelku nekomplikovaný národ proslulý svým „easy going“ přístupem snad ke všemu, je tu možné postřehnout jistou sociální složitost, která jinde patrná není.
Nový Zéland je malá, relativně izolovaná země – dnes díky internetu a dostupnějším letenkám samozřejmě podstatně méně než v minulosti, ale stále si žijící tak trochu ve svém vlastním světě. Projevuje se to nejen často zkreslenými představami o tom „velkém světě tam za vodou“, ale rovněž trochu stereotypními názory na některé země. Téměř při každém setkání s někým novým je mi jasné, že dojde na spojování ČR s Ruskem, Rumunskem či jinými zeměmi Balkánu. To, že si většina lidí myslí, jak nepopsatelný rozdíl musí být přijet z ČR na Nový Zéland a jak moc jsem si pomohla, že jsem se tu usadila, mě už dnes nechává docela v klidu. Nad zkušenostmi studentů angličtiny, kteří bydlí v hostitelských rodinách, kde jim je s velkou pompou představena plazmová TV nebo mikrovlnná trouba, jako by ji nikdy předtím neviděli, se už také nepozastavuji. Je dobré si uvědomit, že všude existovala a existuje určitá propaganda, uniformní „fakta“ předkládající média a stereotypy.
Jako velmi pozitivní se všeobecně vnímá vysoká angažovanost Novozélanďanů v různých dobrovolných spolcích, klubech či asociacích. Nutno říct, že se jedná o velmi aktivní činnost, při níž si lidé opravdu ukrajují velký kus ze svého volného času – ať už to jsou aktivity v rámci komunity v místě bydliště, zapojení do ochrany přírody, do pořádání sportovních či kulturních akcí, akcí pro děti, ale i dobrovolné záchranářství (Search & Rescue), hasičství nebo zdravotnictví (např. státem založená a financov…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Nový Zéland